Keep Moving

Hned po příjezdu z Adventure nám minulý týden začala škola. Což sám o sobě je velký zážitek. Na University of Victoria (asi stejně jako na ostatních US a kanadských VŠ) je oproti českým školám téměř vše jinak. Jsem z toho dost nadšený a myslím, že se mi to asi nepodaří přenést do těchto řádků, ale i tak to asi stojí za zmínku.

Rozdílů je hrozně moc, pro mě tím největším rozdílem je asi samotné nadšení profesorů a všech, kteří pracují na kampusu. Učitelé vám skutečně chtějí předat vědomosti a „přednášejí“ takovým stylem, který vás většinou vtáhne do hodiny a na hodinky ani nepomyslíte. Důraz v hodinách se ve většině předmětů klade na prezentace, projevy, diskuze a týmové projekty. Všechna fakta a memorování nazpaměť musí zvládnout student předem sám doma. S tím je spojená snad jediná nevýhoda – vysoké ceny učebnic, bez kterých se ve většině předmětů neobejdete.

Bude to asi výrazně těžší na přípravu během semestru, nicméně závěrečné zkoušky by snad nemusely být tak vyhrocené jako v ČR, kdy se studenti často týden před zkouškou snaží dohonit půl roku práce. Jinak výuka se rozjela okamžitě, hned v pondělí jsem měl první skupinovou prezentaci. Ještě bych se vrátil pár slovy k těm učitelům – například na kurz International Business mám profesora, který žil ve 3 různých zemích a pracoval asi v 10 zemích světa. Viděl svět a má praktické zkušenosti a ty se nám teď snaží předat. Takhle přesně by to mělo vypadat.

Sportovní vyžití na 100 %

Celkově jsou možnosti pro studenty nesmírné – zadarmo (v rámci školného) si studenti mohou užívat venkovních i vnitřních bazénů, atletických drah, tělocvičen, squashe, tenisu, posiloven atd. Chcete hrát šachy? Není problém, stačí se přihlásit do šachového klubu. A tak dále. To vše dělá z univerzity místo, které v podstatě během dne nemusíte opustit. Ráno jdete do školy, pak se učit do knihovny, pak na 2 hodiny do bazénu či zaběhat si, v univerzitním sportovním centru hodíte sprchu a jdete na další hodinu. Vše je velmi jednoduché díky OneCard – univerzitní kartě studenta, která slouží jako jízdenka na autobus, vstupenka na všechna sportoviště a platební karta v rámci kampusu (jídlo, knihy atd.).

Příležitosti být aktivní všude kam se podíváš

Další věc, která mne nadchla, je míra s jakou sami studenti vytvářejí události pro ostatní a jak jsou zapojeni do chodu univerzity. Celá jedna budova je sídlem univerzitního studentského spolku, kde se první dva týdny školy v podstatě nezastavil čas. Každý den se střídá jedna akce za druhou na úvod semestru. Ranní palačinková snídaně pro všechny zdarma, ochutnávky kávy, promítání filmů atd. V pátek tady byl takzvaný ThunderFest – což je univerzitní sportovní klub, taková srdcová záležitost studentů UVic. Spojení hudebních kapel na střeše budovy, krásného parku a dobrého počasí z toho udělalo skvělou odpolední akci a prezentaci klubu. Zrovna dnes odpoledne se koná další akce – tzv. Club’s Day – kdy se na univerzitě budou prezentovat všechny kluby, od těch sportovních až po literární, intelektuální atd. Zapsat se můžete kamkoliv, dveře jsou otevřeny. Já se zapíšu nejspíš do UVic Outdoors Clubu, který pořádá treky v horách, věnují se běhání, kajaku, lezení atd., tak snad to bude stát za to.

Co se mně ve škole líbí ale úplně nejvíc, je samotná atmosféra v kampusu. Kampus je skutečně takové malé město pro sebe – kromě učeben, aul a knihoven tam najdete snad vše – od kaváren, přes restaurace, bazény, stadiony, tělocvičny, zubaře, lékaře, obchody, modlitebny atd. Škola si hodně zakládá na vztahu k přírodě, vše je recyklováno a hodně věcí tady z recyklovatelných materiálů používají. Zároveň na každé chodbě si můžete doplnit vodu do vaší láhve. Všude jsou stojany na kola, občas i s vybavením na opravu a mytí vašich ořů.

No z předchozích řádků už je vám možná jasné, že možností je tady hodně. Studentský život je tady rozhodně rozmanitější. A když nemáte zrovna nějaký den náladu na žádné aktivity, tak se prostě jen posadíte pod strom v nějakém z univerzitních parků s dobrou knížkou v ruce. A málem bych zapomněl na všudypřítomné slackline! Vzhledem k množství stromů v kampusu není problém si zachodit na slackline v podstatě kdykoliv chci, vždy se nějaká skupinka s lajnou najde.

Na závěr již jen zmíním projekt, kterého jsem se účastnil minulý pátek. Každý exchange student, který se ho zúčastnil, byl přiřazen do skupiny 4 kanadských studentů. Společně jsme měli za dopoledne vymyslet projekt, nějakou službu či produkt, který by pozitivním způsobem přispěl k řešení nějakého problému v zemi exchange studenta. Odpoledne potom následovala prezentace našeho projektu před zástupci kanadských firem, kteří nám poskytli zpětnou vazbu a hodnocení. Byla to skvělá zkušenost a v podstatě i zábava. Bylo zajímavé sledovat Kanaďany, jak jsou zvyklý systematicky pracovat a jak práce rychle ubíhá. Takovouhle zkušenost z týmové práce z ČR školy jsem skutečně ještě neměl. Závěrečnou prezentaci před zástupci kanadských firem jsem si celkem užíval a bylo zajímavé slyšet jejich konkrétní dotazy a připomínky.

Aktuálně už mám tedy druhý týden školy a zrovna jsem se rozhodoval, zda si k mým ekonomickým předmětům ještě přiberu hodiny intermediate němčiny. Včera jsem tu hodinu dokonce navštívil, ale nakonec jsem se (kvůli kombinaci vysoké časové náročnosti a ceně učebnice 220 $) rozhodl, že to nechám být a s němčinou se budu zase prát sám.