“Budím se ve 4:10 s vědomím, že mě dnes čekají desítky kilometrů ve španělských horách, které krizi neodpouštějí. Mám rozporuplné pocity—na jednu stranu se mi vůbec nechce a říkám si, zda to mám zapotřebí. Naštěstí budík je neúprosný a v hlavě nakonec vyhrávají ty pozitivnější myšlenky. Za pár hodin mě přece uvítají první paprsky slunce již na hřebeni!”
Kde to vlastně jsem tentokrát? V krásném španělském městečku Oliva, hodinu cesty od Valencie. Spolubydlu Švirdu už přestalo bavit obíhat svět dokola sám, a tak potřeboval parťáka do nepohody na 4.výzvu v rámci svého projektu 26 Ultra. Rychlá oddychovka od práce na pár dní mi přišla vhod—hodně výškových metru, luxusních pomerančů, kávy, sušené šunky a pár dní v krásných horách? Nemohl jsem Švirdovi říct ne…
V pátek jsme si pospali, já jsem houževnatě přečetl knihu Houževnatost, nacpali se španělskými dobrotami, proklusali se 11 km po pláži u moře a den zakončili Aniččiným luxusním 6-hodinovým vývarem. V sobotu ráno nás totiž čekala pěkná trailová bejkárna! 45-50 km a 2500m+ z vesničky Benissilli přes hřeben Penya del Pinyol Gros a dál zase zpět k moři do městečka Oliva.
Penya del Pinyol Gros aneb z vnitrozemí zase zpět k moři!
Budím se ve 4:15 a z postele se mi moc nechce. Naštěstí budík je neúprosný a v hlavě vyhrávají ty pozitivnější myšlenky, vlastně se nemůžu dočkat prvního stoupání na hřeben!
V 5 nás vyzvedávají Javi a Abarka, běžci z místního klubu horských sportů Corriol X-treme. Rychle mi dochází, jak skvělá je trailová běžecká komunita ve Španělsku, prakticky v každém menším městečku. Javi se k nám připojí a poběží hřeben s námi, zatímco Abarka se sám nabídl, že nás nejen odveze do Benissili (necelá hodina cesty) do výchozího bodu, ale zároveň nám bude po celý den dělat support a přejíždět mezi horskými vesničkami. Anička nám poté vysvětluje, že je to pro ně v klubu naprosto běžné—vždy se někdo “obětuje” a při pravidelných nedělních delších laufech pomáhá ostatním v roli supportu. Kromě toho společně v klubu trénují i přes týden, hodně z nich i na solidní úrovni bajkuje… (některé traily, co sjíždějí, jsou dost šílené). Prostě žijí aktivně a užívají si terény a hřiště, které jim okolní kopce tyčící se přímo od moře poskytují.
Abarka mi zároveň půjčuje jeho silnější čelovku a hned po pár metrech vidím, že se hodí. Úvodní stoupání na kopec mu totiž dává za pravdu—silný kužel světla jeho čelovky se na ostrých kamenech skutečně hodí. Vzhledem k tomu, že se k nám nakonec na lauf připojila i Anna (která se zrovna chystá na 70k a 115k jarní trail závody), máme se Švirdou chvílemi možnost při čekání obdivovat krásy okolní přírody.
Po prvních luxusních 15 km, které byly poměrně technicky náročné, jsme se postupně dostali do vyprahlejší části trasy kolem hradu Forna. Tam už jsem si to tolik neužíval, vyprahlé táhlé cesty mne nebaví tolik jako skalnatý a prudký terén. O pár hodin později jsme už stáli na posledním kopci Covatelles přímo nad Olivou. Vtipné, že se Covatelles má jen 358 m.n.m, ale i tak je to slušný sešup, když se tyčí přímo nad mořem. A právě moře na dohled nám potvrdilo, že se blíží to, na co už jsme se několik hodin na slunci těšili—nějaký španělský bar s vychlazeným pivkem… A tak jsme taky po necelých 7 hodinách pohybu zakončili naši 46,5 km dlouhou pouť…
Celkem tedy v sobotu 46,4 km/2420m+/6:44h
Kilometre Vertikale—v neděli odpočívat nemožno!
Ještě jsme se ani pořádně nenajedli a já už začal plánovat výběh na další den. V takových terénech by byl hřích odpočívat! Nakonec jsme udělali kompromis a naplánovali aspoň výběh na 1000m+ vysoký La Safor. Vertikální kilometr na 4 km délky a krásný 15 km okruh sliboval, že se vyřádí úplně všichni. Neděli jsme potom zakončili luxusní hostinou v pueblu L’Orcha. Španělská pohostinnost nezná mezí, po předkrmu, hlavním chodu, dezertu a kávě nám domácí začali nosit panáky místní pálenky na účet podniku…
Doslova o pár hodin později, opět ve 4 v noci, se budíme do dalšího cestovního dne. 6:00 letiště Valencie, 7:55 letiště Milán, 11:50 Bratislava, a v 15:45 zpátky v Brné v práci na jednání. Španělská rychlovka za námi, ale za Aničkou a jejím týmem Corriol X-treme se v budoucnu určitě zase otočíme. Kombinace moře a luxusních běžeckých terénů je lákavá!
Hned další víkend mě čeká dobrodružství z jiného soudku. Běžecké trenky vyměním za zimní oblečení, španělské slunce za sníh a mráz, maratonky za lyže—čeká mě Krkonošská 70—legendární závod 5-členných hlídek. Mám z toho trochu respekt, protože mě poslední týden pobolívá kyčel a 70 km na lyžích taky není zadarmo… Každopádně se už těším!
A dál? Další měsíce budou ve znamení cestování. Nejdříve USA, pak Austrálie. Snad tam vměstnám zase nějaké zajímavé horské akce! Užívejte první jarní dny.
Keep Moving 
Leave a comment