Po návratu z USA jsem se tentokrát v Brně moc neohřál. Jen, co jsem dospal jet lag z Ameriky, už jsem balil svých pár švestek a vyrážel na druhý konec světa, za protinožci do Austrálie. Přímý let z Dubaje do Sydney zaručoval 14 hodinovou zábavu v podobě sedadla, pivka a smutných pokusů o spánek. Jediné rozptýlení nám připravil spolucestující, který se na nás po třetím pivku a třetí cestě na záchod obořil, že ho furt budíme. V agónii nám začal vysvětlovat, že je přece úplně normální ostatní cestující nerušit, ale přeskočit je. Ano přeskočit – dokonce nám to začal i názorně ukazovat. Ačkoliv je A380 největší letadlo na světě, tak na přeskakování ostatních pasažérů tam opravdu prostor není…
V Austrálii mne opět čekal náročný pracovní program, takže čas na nějaké to pobíhání a cestování byl samozřejmě omezený. Když ale člověk chce, tak hodinku na výběh najde vždycky a zvlášť při pracovních cestách je běhání skvělý způsob, jak efektivně poznat cizí město. Díky tomu jsem mezi prací alespoň trochu poznal Sydney.
Nedělní výběh přes Royal Botanical Gardens ke slavné Sydney Opera byl tak trochu povinný. Že v Austrálii končí léto a začíná podzim, jsem hned pocítil na vlastní kůži několika slejváky. Ani to ovšem neodradilo tisíce japonských turistů od obléhání nejznámějšího a pravděpodobně nejfotografovanějšího místa v Austrálii. Před odletem jsem díky Ondrovi, který v Austrálii už pár let žije (a píše o tom zde: http://zitaustralii.cz/) poznal i noční atmosféru přístavní čtvrti Barangaroo.
Po přeletu do Melbourne nás čekalo dalších pár pracovních dní a poté konečně volný víkend. Hned ve středu jsem tam šoupl městský poznávací půlmaraton skrz Melbourne a musím říct, že mi přirostlo rychle k srdci mnohem víc než Sydney. Dá se říci, že je méně turistické, ale uličky mají větší kouzlo.
Stejně jako Sydney je protkáno městskými parky a taky botanickými zahradami. Melbourne je proslulé jako skvělé místo pro život a pohoda z místních obyvatel přímo srší. Na každém rohu narazíte tu na pivnici, tu na stylovou zastrčenou kavárničku. Dlouhé pobřeží a pláže potom zaručují oddych od ruchu mrakodrapů.
Melbourne je také proslulé pro své gastronomické kvality. Díky velkému množství imigrantů z Asie zde na celé čáře vyhrává čínská a japonská kuchyně. Krokodýli ani medúzy mi ale k srdci ani žaludku nepřirostly, jsem zkrátka trochu stravovací konzerva.
Celkově se mi v Melbourne skutečně hodně líbilo a nebál bych se strávit celý den jen touláním po městě a nasáváním atmosféry. A to byl právě plán na jeden z víkendových dní, nakonec bylo ale k našemu překvapení vše jinak.
Ráj na poloostrově Mornington Peninsula
Ve čtvrtek večer jsme byli na večeři s partnery z jedné z nej digitálních agentur v Austrálii. Po pár skleničkách vína zábava rostla… a výsledkem večera byla nabídka víkendové zápůjčky domu na pláži na poloostrově Mornington Peninsula uprostřed australské přírody, asi 2 hodiny jízdy od Melbourne. Brali jsme to ovšem na lehkou váhu a mysleli si, že zůstane u večerní lehkovážné nabídky. O to větší překvapení bylo, když jsme v pátek přišli do jejich kanceláří a hned nám podávali klíče od Jeep Grand Cherokee, který na nás čekal dole v garáži.
Další výzvou bylo vůbec vymotat se z centra 4 milionového Melbourne. V Austrálii se totiž řídí nalevo, což v tak velkém městě není žádná sranda. Poloostrov Mornington Peninsula ale stál za to. Přece jenom je to na druhém konci světa a příroda je v Austrálii v porovnání s Evropou hodně odlišná. Západ slunce u Sphinx Rock na Sorrento Beach byl super. Večer jsem šel s čelovkou v bouřce běhat podél oceánu—v té tmě to byl hodně neobvyklý zážitek. Jen úzký kužel čelovky, písek a zvuk rozbouřeného oceánu demonstrující sílu mořské vody.
Traily vinoucí se po stopách dálkové cesty The Coastal Walk mne v noci natolik nadchly, že jsem ráno vstal brzo a nehledě na počasí (které nám nepřálo) jsem tam šoupnul dalších 20 km podél oceánu. Následně jsme přejeli na jižní cíp poloostrova k majáku Cape Schanck.
Dalších několik desítek hodin bylo ve opět ve znamení daleké cesty zpět do Evropy. Na jednu stranu mne mrzelo, že jsem neměl více času a nedostal se do Blue Mountains. Na druhou stranu jsem vděčný, že jsem mohl vidět další kus světa. Austrálie je jiná. Nejen přírodou, podnebím, způsobem života, ale rozdíl na první pohled je vidět i v lidech samotných. Nevím, zda je to tím, že australská společnost si neprošla historicky žádným extrémním šokem typu světové války, teroru či totalitním režimem, v každém případě na lidech je vidět, že se mají dobře a pohoda na vás z ulic přímo dýchá. Možná je to jen krátkou zkušeností, ale takový byl můj první dojem. Snad přijdou v budoucnu další příležitosti Austrálii více poznat.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Po příjezdu z Austrálie jsem se doma moc neohřál, ještě s pěkným jet legem už jsem odjížděl na velikonoční akci do Rax Alps – o tom ale až příště, tady aspoň krátká ochutnávka!
[…] že se vše podařilo. Na jednu stranu jsem měl možnost podívat se několikrát do USA či Austrálie, na druhou stranu jsem kvůli jarním chřipkám a poté hlavně kvůli zranění kyčle musel […]
Keep Moving 
Leave a comment