Keep Moving

Další týden v Kanadě utekl jako voda. Minulou sobotu jsem se vypravil spolu s dalšími 90 studenty z celého světa na tzv. Adventure Tour. Tak zde nazývají úvodní seznamovací dny pro nové studenty, které se konají v krásné kanadské přírodě u jezera Lake Cowichan.

Když jsem odjížděl do Kanady, vůbec jsem si Vancouver Island, ostrov na kterém University of Victoria leží, nepředstavoval tak obrovský. Ostrov má na délku snad 500 km členitým terénem plným hor a jezer. A u jednoho takového jezera jsme se v sobotu v podvečer po 2 hodinách v autobuse ocitli i my. Úvodní instrukce byly vcelku vtipné, ovšem ne asi pro každého. Bylo nám totiž řečeno, že se v oblasti pohybuje velké množství medvědů (s tím už mám nějaké zkušenosti) a občas nejsou výjimkou ani pumy.

Následovala již neuvěřitelná večeře, která nám trochu naznačila, za co si pořadatelé naúčtovali takovou cenu seznamovacího kurzu. Po dvou týdnech v Kanadě můžu totiž konstatovat, že Kanaďané jí skutečně rádi, kvalitně a hlavně hodně. Večeře i snídaně ve stylu all-you-can-eat jsou opravdu něco pro mě. Bohužel se pořád trochu potýkám s žaludečními problémy z Indie, a proto si to neužívám tolik jako za normální situace. O zbytku prvního dne není moc co napsat, protože na večeři plynule navázala obří seznamovací party, která zajistila, že následující ráno bylo pro nejednoho účastníka zájezdu pěkně krušné. Hlavně jsme se přesvědčili o výdrži Asiatů. Než se napili, tak se drželi v rohu v ústraní, velmi tiší. Ovšem hned po prvním pivu, na které zjevně nejsou zvyklí, se z řady z nich staly velké hvězdy večera. Kombinace Asiati + karaoke zařízení zajistila zábavu na velkou část večera.

Pacific Ocean a Juan de Fuca Trail

Druhý den už sliboval i jiné než party zážitky. Snídaně byla neúprosně nastavena na 8:00, a proto někteří experti opravdu zamhouřili oči jen na chvíli. Po snídani vyrážíme autobusem směrem k Pacifickému oceánu. Podél západního pobřeží ostrova se totiž táhne známý technický trek zvaný Juan de Fuca, jehož malou část jsme prošli. Krásná příroda v kombinaci se zajímavou přednáškou o zdejší fauně a floře byla pro mne velkým zážitkem. Celý trail Juan de Fuca měří necelých 50 kilometrů, které jsou plné technického terénu, přírodních schodů, skalních útvarů atd. Oficiálně je určen na 3 dny trekování a já se chvíli s Kayle, naší průvodkyní dohaduju, zda to zvládnu za jeden den. Doufám, že nezůstane jen u slov a do konce září se moje břicho konečně umoudří a budu se o to moci pokusit. Zároveň jsem se už stihl seznámit s pár lidmi, kteří projevili zájem podniknout se mnou v listopadu něco ve smyslu mého nočního přechodu, který pořádám každý rok u nás na Vysočině, tak snad se to povede.

Odpoledne navštěvujeme ještě jednu pláž s výhledy na hory a poté už k překvapení všech autobus zastavuje u zdejšího „liqueur store“ – prý kdyby náhodou někomu došly zásoby z předchozího dne. To celá posádka autobusu přijímá s nadšením, stejně jako majitelé zdejšího obchodu s alkoholem. Abych to ujasnil – spíme totiž v takové chatové osadě uprostřed přírody, kde po hospodě ani obchodech není stopy, proto jsme odkázáni na vlastní zásoby.

Druhý večer ovšem nebyl pouze party, ale hlavně „Culture Show Night“. Ve volném překladu šlo o to, že každá z cca 20 zastoupených zemí mezi studenty, si měla připravit cca 5-7 minut dlouhou prezentaci o své zemi, kterou pak 90 účastníkům předvedla. Byla to super akce, u které se myslím všichni nasmáli, hlavně u vystoupení zemí jako Singapur či Jižní Korea, kteří šli na řadu jako poslední, v již celkem hodně uvolněné atmosféře. Je skvělé sledovat rozdíly, které jsou mezi jednotlivými národnostmi. V tak velké skupině lidí z nejrůznějších částí světa jsou tyto kulturní rozdíly skutečně hodně znát. Zvlášť když porovnáváme velkou skupinu asi 20 sebevědomých Němců či zakřiklou dvojici křehkých dívek z Taiwanu. Nicméně všichni jsou tady hrozně otevření a atmosféra mezi všemi je fakt dobrá.

Já jsem měl prezentaci o ČR a Slovensku společně s Terkou, kolegyní z ČR a Jurajem ze Slovenska, který také studuje na MU. Myslím, že naše hra o poznávání rozdílů mezi našimi zeměmi se celkem vydařila a dokonce jsme na konci i vyhráli nějakou cenu, já jsem si vybral triko naší kanadské univerzity.

Kajak, tubing a další „trekování“

Další ráno nás opět uvítalo o osmé ranní. Další aktivní den jsme zahájili zdejším populárním „tubingem“, což je v podstatě sjíždění divoké řeky na obřích nafukovacích kolech. Nicméně vody v řece bylo celkem málo a proto to vůbec nejelo, takže většina účastníků dvouhodinovou jízdu po řece využila spíše jako regeneraci po předchozí noci.

Po vydatném obědě už se vydáváme na o poznání akčnější aktivitu, na kterou jsem se těšil. Vyrážíme totiž na kajaky na jezero. Rychle jsem si zabral single kajak, a fakt mě to po letech zase dost bavilo. Doufám, že se tady v Kanadě ještě na kajak posadím. Příští týden mám v plánu zapsat se do UVic Outdoors Clubu, který pořádá hodně sportovních a horských aktivit, tak snad budu mít možnost. Ale o prvních dnech vyučování a dalších aktivitách zase až příště!