Keep Moving

Škola je v plném proudu a aktivit přibývá. Dnes jsem měl první skvělý den na moři – vyrazil jsem s mým kanadským „běžeckým“ kolegou Patrickem a jeho kamarádem Ianem na Patrickovu plachetnici a bylo to super! Sice to nebyl „sailing“ v pravém slova smyslu, protože jen co jsme vyrazili z přístavu, tak nastalo prakticky úplné bezvětří, ale i tak jsme dopluli k malým ostrovům asi hodinu od Victorie a při barbeque a pivu na lodi sledovali skvělý západ slunce v dáli za Mt. Finlayson. Jak jsem se ale vlastně k tomu plachtění dostal?

Vezmu to pěkně popořadě. Tenhle týden byl pěkně náročný – měl jsem toho tentokrát hodně do školy, četby je skutečně celkem dost a zároveň se to prakticky každý den snažím skloubit s tréninkem, abych se po té Indii konečně trochu dostal zase do formy. Kromě toho bych se chtěl pokusit (než přijde zima) absolvovat Juan de Fuca Trail, což je 50 km dlouhý technický trail s celkem velkým převýšením. Obvykle to lidé trekují 3 až 4 dny, my to chceme přeběhnout za jeden den. A už jen tento trail je pěkná motivace trénovat!

Nejsem jediný, kdo trénuje na Mt. Douglas

Už je to více než týden, kdy jsem při jednom z mých klasických tréninků v prudkém stoupání na Mt. Douglas potkal Patricka, který mne v tom stoupání nedal žádnou šanci. Na vrcholu jsme na sebe jen mávli, nicméně v technickém klesání na skále jsem ho seběhl a tak jsme se dali do řeči a zjistili, že máme dost společného. Nicméně jsme oba byli bez mobilu a Patrick nemá facebook, takže jsme se museli spolehnout na obyčejnou lidskou komunikaci, která zjevně stále funguje. Dali jsme si sraz o týden později na vrcholu Mount Douglas a taky jsme se tam opravdu včera sešli.

Následoval skvělý společný trénink, kdy jsme si dali (hlavně teda já) pořádně do těla. Zjistil jsem, že úseky ve skále, které já většinou chodím pěšky, Patrick běhá, takže jsem měl co dělat. Patrick je taky student na UVic, mimo to je profesionální hasič, triatlonista, jezdí na kajaku, potápí se, leze, běhá traily atd. Když jsme se bavili o plavání, tak jsem mu řekl, že neplavu nic moc, ale mám aspoň vytrvalost, že za hodinu můžu dat 100-120 bazénu. A on se mě zeptal jestli 25m nebo 50m… Tak nevím, jestli si dělal srandu… Nicméně po tréninku mi navrhl, abych se k nim připojil další den na sailing a já jsem s radostí souhlasil – popravdě moc jsem ani nevěděl, s čím souhlasím, v plachtění a dalších mořských sportech se vůbec nevyznám.

Vancouver Island z mořské perspektivity aneb mé první mořské plachtění

Každopádně to stálo za to, vidět Vancouver Island z jiné perspektivy. Na plachetnici prý někdy tráví i více dnů, na moři je to skvělý pocit. Obecně je to tady celkem populární aktivita, v přístavu v Cadboro Bay, který leží jen asi kilometr od univerzity, je plachetnic skutečně hodně. Krom toho jsou zátoky okolo Victorie známé díky velrybám. Dokonce tady existují výletní čluny, které za těžké peníze (asi 100 $) vozí klienty na „whale watching“. O to větší ironie, když mají smůlu a zrovna je neuvidí. My jsme je bohužel tentokrát také neviděli, ale aspoň to bylo zadarmo a s mořským barbeque a pivkem. Dopluli jsme k jednomu z ostrovů, tam udělali na grilu burgery, pokecali a jeli zpět. Paráda! Příště to prý dáme možná s potápěním a lovem krabů, tak jsem zvědav, i když vlastně ani nevím, jestli mě potápění vůbec láká…

Další dny budou jako vždy náročné

Následující týden mne čeká opět porce povinností do školy a mimo to hodně dalších aktivit. Zítra jedu s Outdoors Clubem na první celodenní výlet, ve středu je zde na univerzitě Běh Terryho Foxe, v pátek jdeme s exchange studenty na první zápas zdejšího hokejového klubu (v Kanadě je to asi povinnost jednou tam jít, i když mě hokej nijak nebere) a příští sobotu přemýšlím, že se zúčastním prvních závodů… Ale to je zatím vzdálená budoucnost, uvidíme během týdne, jak se budu cítit. Mějte se skvěle!