Keep Moving

Minulý víkend byl opravdu nabitý – od čtvrtka do neděle jsem se nezastavil, v pondělí jsem podle toho taky musel ve škole vypadat. Každopádně to stálo za to. V minulém blogu jsem skončil pátečním plachtěním na moři. Hned další den ráno jsem se vypravil na první akci univerzitního Outdoors Clubu, o kterém jsem se již párkrát zmiňoval.

První slackline nad vodou, první kanadský medvěd

V plánu byl výlet do regionálního parku Sooke Potholes, kde se nachází krásná příroda včetně soutěsek, skal a jezer. To vše skýtá ideální prostředí pro skákání z útesů (= cliff jumping) a další outdoorové aktivity. I když tento výlet nebyl z těch náročnějších či adrenalinových, rád jsem se ho zúčastnil. Ráno jsme se sešli v silné sestavě – něco přes 20 lidí, z toho hodně exchange studentů. Následně jsme se rozdělili do skupin a čekala nás asi hodinová cesta autem na místo. Už ta stála za to, já jsem jel se skvělou skupinou Kanaďanů, kteří vyznávají podobné sporty jako já, takže se řeč nezastavila. Krom toho jsme cestou viděli mého prvního kanadského medvěda! Nutno podotknout, že to opravdu nebyl tak intenzivní zážitek jako v USA, kde byl párkrát medvěd přece jen kousek ode mě. V autě jsme se cítili poměrně jistě a proto to Geoff otočil a jeli jsme se na něj podívat zblízka.

Poté už následoval celý slunečný den u vody a skal. Jedinou vadou na kráse byla snad jen teplota vody v soutěsce, hlavně proto jsem neskákal z těch nejvyšších útesů (asi 20 metrů), protože na ledovou vodu zas tak moc nejsem. Každopádně potom se natáhla vodní slackline – tzv. waterline, což bylo skvělé si vyzkoušet. Úplně jiný zážitek než klasická slackline mezi stromy. Každopádně moje vystoupení moc slavné nebylo, dal jsem asi 2-3 kroky, hlavně teda kvůli teplotě vody. Těžko se na lajně hledá balanc, když se celý třesete zimou. I tak se ale našli borci, kteří to přešli. Dalším výletem Outdoors Clubu bude víkend na kajacích. Pojede se na ostrovy Gulf Islands mezi Victorií a Vancouverem, tak doufám, že chytnu místo!

Mezinárodní byt v pravém slova smyslu

V neděli jsem potom vyrazil s mým spolubydlícím Saeedem na výlet na horu Mt. Finlayson, která je vzdálená asi 20 km od Victorie. A stálo to za to! O spolubydlících a bytě jsem vlastně ještě moc nenapsal. Jsme tak trochu mezinárodní byt – já z ČR, Saeed je z Bangladéše, nicméně už 4 roky žije v Kanadě. Sestavu doplňuje Aliq, který pochází z Pákistánu, ale prakticky od narození žije v Kanadě. Myslím, že můj byt hezky ilustruje situaci s imigranty a složením kanadské populace. Kanada s tím má obecně trochu problém, před pár lety se vyrovnávali se stárnutím populace a pracovní sílu se snažili nahradit přistěhovalci, což je tady skutečně znát. Byt leží v takovém klasickém apartmánovém komplexu, kde je vše potřebné pro život. V dolním patře je klasická prádelna známá z amerických seriálů, s pračkami a sušičkami – což mi dost usnadňuje život. Apartmán leží pro mne v ideální poloze, 10 minut busem od univerzity a 25 min klusu od Mt. Douglas, kde většinou trénuju. Každopádně pokud zrovna nemám náladu na kopce, tak v přírodním parku mohu být v podstatě během pěti minut – přímo za domem leží kopec Christmas Hill, kam stačí večer vyběhnout a vidíte celé město jako na dlani.

Zpět k Mt. Finlayson. Ani já ani Saeed tady nemáme auto (což je občas trochu nepraktické), proto vyrážíme brzo ráno a čekají nás tři přestupy busem a následně ještě asi 5 kilometrů pěšky po silnici. Naštěstí se máme o čem bavit, přece jen oba pocházíme z trochu jiných světů a tak tahle nezáživná asfaltová část výletu rychle utíká. A zpět máme štěstí – na vrcholu totiž potkáváme Ryana, horolezce z Victorie, který nám nabídl, že nás zpět sveze.

Samotný výstup je mezi obyvateli Victorie považován za jeden z těžších, prý v některých částech trojkové lezení. No, mně to přišlo za sucha pořád běhatelné, takže vyloženě o lezení u mne nebyla řeč. Nicméně stoupání bylo opravdu prudké a tak jsem měl při čekání na Saeeda dostatek času pokochat se krásnými výhledy na okolní krajinu. Příště se sem vypravíme s Patrickem a zkusíme výběh a seběh. Na vrcholu na nás čekal oběd a zpět už nás doprovázel Ryan a dobrá nálada, že nás nečeká strastiplná cesta několika autobusy domů.

Víkend jsem pak zakončil večerním výběhem na Mt. Douglas a pak už na mě čekal další školní týden, úterní výstup na Mt. Work, středeční Běh Terryho Foxe a plno povinností do školy. O tom ale zase až příště!