Keep Moving

Během minulého týdne jsem měl poměrně hodně práce do školy, i tak se mi podařilo učení a vyučování proložit pár dalšími akcemi. V úterý po škole jsem v dešti vyrazil s Patrickem na horu Mount Work a ve středu jsem se na univerzitě zúčastnil dobročinné akce známé po celém světě – Běhu Terryho Foxe. V pátek jsem školní týden zakončil týmovým projektem do jednoho předmětu, nad kterým jsme společně strávili asi 7 hodin čistého času. Večer jsem pak stihl ještě první utkání zdejšího hokejového klubu Victoria Royals…

Na Mt. Work to v dešti pěkně klouže!

Jak už jsem naznačil v úvodu, v úterý jsme s Patrickem naskočili do jeho trucku a vydali se do regionálního parku kolem hory (kopce) Mt. Work, která leží asi 20 km od Victorie. Od rána pršelo a Patrick mi naznačoval, že je výstup poměrně technický, takže jsem z toho měl celkem respekt. Od oceánu jsme začali prudkým trailem stoupat přes kořeny, skalky a balvany až jsme se po několika kilometrech a 500 výškových metrech ocitli konečně na vrcholu.

Já jsem v sobě měl zrovna oběd a sotva jsem se hýbal. V následujícím seběhu/sestupu (přece jen se musely občas používat ruce) jsem se asi přestal koncentrovat a málem jsem na to pěkně doplatil. Při seskoku z jedné skalky jsem si při dopadu na kořen málem obnovil zraněný kotník ze začátku tohoto roku. Pěkně ve mně hrklo, protože to dost bolelo, ale běžet se s tím dalo a to mě trochu uklidnilo. Zbytek běhu jsem si každopádně moc neužil a myslel jen na to, zda bude kotník ok. Až dole u oceánu přestalo pršet a já se konečně trochu pokochal krásnými výhledy na záliv a okolní vrcholy, které byly umocněny typickou atmosférou po dešti. Pokud není vyloženě zima, tak má běh v dešti taky něco do sebe. Každopádně doufám, že se na Mt. Work brzo vrátíme za sucha – ty terénní traily byly luxusní!

Univerzitní běh pro Terryho Foxe

Hned jak jsem přijel domů, tak jsem začal kotník ledovat a objednal kinesio tejpku pro další tréninky v terénu. Naštěstí to dobře dopadlo a kotník se zdá být v pořádku. Hned další den jsem měl příležitost ho lehce vyzkoušet – chtěl jsem totiž přispět na dobrou věc a zúčastnit se Běhu Terryho Foxe, který se konal přímo v kampusu univerzity. Očekával jsem pohodové společné proběhnutí na pár minut. Ovšem nejspíš kvůli počasí dorazilo jen asi 30 lidí, z toho hodně atletů z univerzitního týmu, kteří to pojali jako okruhový závod v tempu asi 3min/km. Já jsem tam potkal exchange studenta z Německa Maika a tak jsme spolu odklusali 40 minut kolem kampusu a já si pak ještě vyběhl přilehlý kopec Mt. Tolmie u kampusu, o kterém jsem se již zmiňoval.

Jinak pokud někoho z Vás více zajímá příběh Terryho Foxe (který byl Kanaďan a pocházel přímo odsud z Britské Kolumbie), může si pustit přiložené video – stojí to za to. Terry měl sám rakovinu, přišel o nohu a svým během napříč Kanadou vybíral peníze na boj proti rakovině. Než ho rakovina nakonec přemohla, dokázal uběhnout přes 3000 mil s průměrem maratonu (42 km) denně a to bez nohy, s protézou…

V pátek mne již čekal tréninkový odpočinek před nedělními závody, nicméně hlava si rozhodně neodpočinula – celý den jsem proseděl s mým kanadským týmem v rámci předmětu International Business a řešili jsme první týmovou práci, která dělá 12 % výsledné známky. Je náročné zkoordinovat názory 5 lidí, nicméně je více než zajímavé sledovat, jak jsou Kanaďané zvyklý pracovat v týmu. Celkově jsou tyto projekty/úkoly rozhodně skvělou zkušeností do života.

Návštěva ledního hokeje v Kanadě = povinnost

V pátek večer potom bylo zahájení hokejové sezóny zdejšího klubu Victoria Royals. Sice nejsem žádný velký fanoušek, ale řekl jsem si, že jednou bych se tam podívat měl. Já už jsem na hokeji cítil, že na mě leze nějaká viróza, tak jsem ani neměl chuť na pivo, což mi zase tak nevadilo – na stadionu stál malý kelímek 0,2L amerického „light“ piva 7,5 $. No celkově jsem byl spíše zklamán, přece jen mě to moc nebaví, ale show to teda byla pořádná – zvláště když uvážím, že to rozhodně nebyla žádná NHL. I tak obří stadion, mraky doprovodného programu, lidi se prostě hokejem baví. A nic na tom ani nezměnil fakt, že domácí prohráli 2:8! Největší vzrušení samozřejmě přinesly bitky, o které rozhodně nouze nebyla.

Příště už se můžete těšit na zážitky z mého prvního kanadského trailového závodu, který se i s bolením v krku překvapivě vydařil! Mějte se dobře.