Keep Moving

Čas letí hrozně rychle, mám za sebou další týden plný zážitků a moje kanadská zkušenost je již ve své druhé polovině. Už teď je mi jasné, že tady v Britské Kolumbii, v Kanadě rozhodně nestihnu vše, co bych stihnout chtěl. Ale dělám, co můžu!

Sooke Hills aneb kam nás nohy nesou

V úterý se mi během vyučování ozval Patrick s návrhem na odpolední dobrodružství v horách asi hodinu od Victorie. Sice byla zima, pršelo – ale takovéto nabídky já neodmítám. V 11:30 jsem končil ve škole, v 11:45 byl doma, naházel do sebe těstoviny s tuňákem a 12:10 už jsme s Patrickem a jeho kamarádem Ianem vyráželi směr Sooke Hills. Jsou to prudké skalnaté kopce, které leží nedaleko kaňonů Sooke Potholes, kde jsem byl před měsícem s Outdoors Clubem.

Tentokrát to nebylo jen o běhání, spíš to bylo takové komplexní dobrodružství v přírodě. Vzhledem k super rychlé náloži těstovin mi naše pomalejší tempo ani tak nevadilo. Po pár kilometrech jsme se stejně dostali do terénu, kde běžet nešlo. Kombinovali jsme pomalý běh, chůzi a lezení – chvílema to bez jištění přece jen bylo celkem dobružství, nicméně žádné riskování jako vždy. Hodně mě bavilo, jakým způsobem jsou Ian a Patrick zvyklí pohybovat se v krajině. Prostě jsme si vybrali kopec, na který míříme a víc neřešili. Chvíli jsme trekovali, chvíli běželi a ke konci už jen lezli strmě nahoru mimo jakékoliv stezky. Jediné logické pravidlo bylo stoupat.

Odměnou nám byla kanadská divočina všude, kam se podíváš. Na vrcholu hory jsme chvíli poseděli a než jsme vydýchali prudký výstup, tak se pěkně rozpršelo. Proto jsme se zvedli a pokračovali v našem poznávání okolních kopců, bez mapy – doslova kam nás nohy nesly. Nakonec si Ian vzpomněl, že musíme být nedaleko jezera Pedon Lake, které prý určitě stojí za to vidět. Po pár desítkách minut mírného bloudění už jsme stáli na břehu jezera uprostřed divočiny, společnost nám dělala pouze malá útulna na nouzové přespání a k našemu překvapení také volně přístupná kanoe i s provizorními pádly! Bohužel byla mírně děrává, ale to nás od zpestření tréninku na jezeře neodradilo, takže jsme sundali batohy a boty a užili si trochu srandy s neustálým vyléváním vody z lodi. Cesta zpět k autu už byla za odměnu – několik kilometrů terénního klesání jsme si skvěle užili. Po příjezdu domů jsem se vrhl na školu a pozdě večer pak stihl ještě odplavat 2 kilometry v bazénu na kampuse.

Nabitý program ve škole a poslední tréninky před závodem

Ve středu ráno už jsem pokračoval v náročných dnech ve škole s týmovým projektem, mezi tím jsem stihl odběhat trénink (asi po půl roce jsem zkusil tempa na rovině, 10×500 m, aby se před nedělním závodem neřeklo), odpoledne následovalo tzv. Exchange Forum – kde jsme jako exchange studenti prezentovali kanadským studentům naše domovské školy. O ČR byl zejména po zmínce o pivu za 1 $ a bydlení za 100-150 $ na měsíc velký zájem… Den jsem zakončil večerní výukou a bazénem.

Kalendář na další dny i měsíce je pěkně nabitý!

Takže jsem se poslední dny rozhodně nenudil. A jaké jsou plány na další dny a měsíce? Tento víkend vyrážím na moje druhé kanadské závody – tentokrát terénní půlmaraton, tak jsem sám na sebe zvědav.

Přístí víkend snad vyrazíme s Patrickem do větších hor – v plánu máme navštívit největší hory na Vancouver Island – Strathcona Mountains. Dosahují výšek přes 2000 m.n.m. a vzhledem k tomu, že je to přímo od moře, tak mají už dost vysokohorský terén i vzhled. Těším se moc. V listopadu potom snad výlet do Rocky Mountains, noční pochod (který organizuji v rámci Outdoors Clubu), nějaké další závody. V prosinci pak výlety do Vancouveru, Seattlu v USA, no a pak zase zkoušky. Jak čas a peníze dovolí, tak toho snad stihnu ještě trochu víc. Posílám pozdravy do ČR a na dálku závidím český chléb i pivo :-)

PS: Jako bonus přidávám pár fotek z Mt. Douglas z minulé neděle, kdy byl asi poslední vyloženě hezký den.