Keep Moving

3000 km, 7 dní, 4 nadšenci, 4 kanadská pohoří, 2 provincie, několik výstupů, metry sněhu, teploty atakující – 25°C, ale hlavně neuvěřitelné množství zážitků. Tak by se v krátkosti dal shrnout náš výlet do kanadských Rocky Mountains a nejen tam! Už je to několik dní, kdy jsem se z tohoto výletu vrátil, bohužel jsem hned musel naskočit do rozjetého školního vlaku zkoušek, esejí a paperů. Dnes se tedy konečně dostávám k tomu, co jsme vlastně za ten týden na cestě Kanadou zažili. Vlastně nevím, jak ty zážitky v rámci blogu uchopit – každý den by nejspíše bohatě vystačil na celý příspěvěk. Bohužel tolik času na 7 blogů jen o Rockies nemám, proto naše dobrodružství rozdělím pouze na dvě části! Doufám, že alespoň fotky vypoví více o mých zážitcích a dobrodružství, které jsem měl to štěstí tady v Kanadě zažít.

Ještě na začátek musím říct, že to nebyly jen hory, výstupy a nadšení z toho „být na cestě“, které z tohoto roadtripu udělaly pro mě životní zážitek. Byla to hlavně zásluha mých parťaků, s kterými jsme si to myslím neuvěřitelně užili! Radost cestovat se stejně smýšlejícími lidmi!

V neděli v 5:45 nasedám do naší maličké Toyoty Corolly, která se nám na týden stala doslova domovem a zažila toho s námi v horách opravdu hodně. Kromě naší posádky (já, Patrick, Malte a Alex) jsme do Corolly naskládali i 4 páry sněžnic, maček, trekových holí, cepínů, jídla, batohů a další výbavy. Praskáme ve švech, ale s nadšením vyrážíme směr trajekt a Vancouver. Musím říct, že mě vždycky uchvátí už jen pocit v autě, z toho že jste na roadtripu a čeká vás několik tisíc kilometrů a zážitků!

Naším cílem bylo ještě ten den urazit cca 1000 km až do podhorského města Cranbrook, které leží v jižní části kanadských Rockies, v pohoří Kootenay Mountains. Po několika hodinách cesty jsme ovšem v průsmyku ležícím cca v 1700mnm museli naše smělé plány přehodnotit a raději vytáhnout řetězy. Ty se nám nakonec s trochou štěstí podařilo nasadit a krokem jsme projeli sněhovou vánicí až dolů do města Creston, kde jsme zasedli do teplé kanadské hospody na večeři a pivo. O pár hodin a piv později bylo jasno, že ten den už nikam dál nedojedeme, naštěstí se nám podařilo vyjednat s čišnicí v přilehlém hostelu cenu pokoje na 50 %. Pár hodin spánku a jsme opět na cestě, směrem k našemu prvnímu výstupu – Mt. Fisher se tyčí jako dominanta nad Cranbrook ve výšce 2900 mnm.

Hlavním hrdinou dne se však stalo naše auto, které nás dovezlo po terénní cestě až do 1200mnm. Věděli jsme, že Mt. Fisher v zimě nebude zadarmo a to se taky potvrdilo. Na 6 km překonáváte převýšení 1700 výškových metrů, rozhodně žádná rovina. K tomu sníh, led, teploty kolem -20°C.

Cca v 2100mnm ztrácíme trail a zhoršuje se počasí. S Patrickem zkoušíme mačky, ty ale v kamenitém terénu s občasným ledem a sněhem příliš nepomáhají. Počasí se stále zhoršuje a my se začínáme bát, abychom se v našem „terénním“ autě dostali po té offroadové cestě dolů. Být odřízlí tady v horách by totiž rozhodně sranda nebyla.Stěny kolem nás jsou monumentální, ale bezpečí je na první místě.

Proto se rozhodujeme, že se rozdělíme na dvě dvojice, já a Patrick půjdeme napřed a sestup seběhneme a s autem sjedeme nejexponovanější část, kde by hrozilo, že bychom mohli s přibývajícím sněhem uvíznout. Nakonec vše dobře dopadlo a o pár hodin později jsme si již pochutnávali na poctivém burgeru v horském královském městě Kanady – Banffu.

Banff je pro milovníky hor a všech outdoorových sportů skutečným rájem. Zážitek, kdy se probudíte a přímo z postele sledujete okolní 3000+ zasněžené stěny hor je opravdu k nezaplacení.

Banff nás přivítal do úterního rána teplotami pod -20°C, což nás příliš nepotěšilo, krom toho jsme zjistili, že sněhu není na sněžnice dost, zároveň ho je ale dost na to, aby klasické trekování na lehko bylo pěkně obtížné. Nakonec u ranního kafe s výhledem na okolní štíty rozhodujeme, že se vydáme ke známému Lake Louise ve výšce 1700 mnm a uvidíme, zda tam bude na sněžnice nějaká příležitost. Cestou z Banffu zažilo naše auto další zimní zážitek, na zledovatělých silnicích to byla opravdu klouzačka a my jsme se v jedné zatáčce ocitli doslova ve škarpě.

Naštěstí to Patrick strhl přímo do luxusního prašanu, takže se nic nestalo. U Lake Louise jsme udělali cca 10 km výšlap, na pokus o nějaký vrchol to ale ten den nebylo, bylo příliš pozdě.

A proto jsme na podvečer s Patrickem naplánovali náš první Rockies běh – z Banffu jsme s čelovkama vyběhli na Tunnel Mountain přímo nad městem, 1690 mnm. Krása, sice si tělo na brutální teploty pár km zvykalo, ale stálo to za to. Následně jsme s klukama v hostelu uvařili mega porci poctivých horských těstovin a večer vyrazili do přírodních termálních pramenů, Banff Upper Hot Springs. Skvělý zážitek a regenarace v 40°C. Pro tělo to byl ale celkem šok, koupat se v takhle horké vodě venku v teplotách kolem -20°C. Vlasy na hlavě doslova tuhly.

Mám pocit, že to všechno popisuju hrozně v rychlosti, snad fotky napoví více. Zregenerováni po večerních termálech jsme se ve středu probudili plni energie s odhodláním „dobít“ vrchol Fairview Mountain ve výšce cca 2800mnm, jejíž vrchol jsme v úterý obdivovali od hladiny Lake Louise. Musím říct, že to byl jeden z mých nejhežčích dnů v horách v mém životě.

Čekalo nás sice „jen“ 1000 výškových metrů, za to ale v pořádném exponovaném terénu a prašanu. Poslední kilometry jsme se bořili doslova do metrových závějí, energii nám ale dodávaly okolní štíty neuvěřitelných hor. Terén byl opravdu prudký, díky závějím sněhu ale příliš technický nebyl. Cca v 2500mnm nás čekalo nepříjemné rozhodování, zda jít dále. V pražícím poledním slunci jsme se totiž začali obávat lavin. Také jsme bohužel jednu lavinu z protejšího hřebene slyšeli, zvuk při kterém opravdu tuhne krev.

Po delší poradě a obhlídce terénu jsme ale usoudili, že sněhové pole v naší stěně je dostatečně bezpečné a pokračovali na vrchol. A stálo to za to! Nemá cenu se rozepisovat, ale poslední stovky metrů po hřebeni byly opravdu jedním z mých nejlepších horských zážitků.

Na vrcholu jsme se moc nezdržovali, a vyrazili raději na rychlý sestup. Odpočinek náš čekal až v sedle v 2300mnm, kde již nic nehrozilo. Sestup v metrovém prašanu byl opravdu za odměnu – člověk ani nepotřeboval lyže, prostě jsme jen sbíhali, sjížděli a seskakovali okolní svahy a za chvíli byli zpět dole. Paráda!

Pokračování příště! Na co se můžete těšit? Na prašan a Glacier National Park v okolí horského města Revelstoke, na návštěvu unikátní univerzity Quest University v kopcích Garibaldi National Parku, na Mekku skalního lezení a boulderingu Squamish včetně legendárního výstupu na The Chief, cestu Sea to Sky Highway a závěr roadtripu ve Vancouveru!