Keep Moving

S prosincem nadešel můj poslední měsíc v Kanadě, a proto se snažím nepolevit v tempu a zkusit každou chvíli pořádně využít. Jak jsem naznačil v posledním blogu, v pátek jsme se vydali do přírodního parku Goldstream, který je v tuto roční dobu známý hojným výskytem lososů. V Goldstream i a na nedaleké hoře Mt. Finlayson jsem sice již byl, nicméně tentokrát jsme s Patrickem vyrazili „běžecky“, což nám umožnilo vidět na jednou mnohem víc. Auto jsme nechali právě pod Mt. Finlayson a svižně vyrazili do prudkého stoupání podél neuvěřitelných vodopádů. Naším prvním cílem byl proslulý železniční most Trestle Railway Bridge, který je takovou dominantou Goldstream parku.

Z něj už jsme pokračovali krásnými traily podél celého parku, kde bylo opravdu radost běžet, kilometry naskakovaly více než lehce. O 40 minut později jsme se občerstvili u auta a vyrazili na výběh samotného Finlaysonu, což stojí za to – na cca 2 kilometrech totiž zdoláváte více než 400m převýšení, ke konci se občas musí použít i ruce, takové lehké volné lezení. My jsme to vše kombinovali s během, takže nahoře jsme si užili „obdivných“ komentářů ostatních turistů. Měli jsme štěstí a na vrcholu nás přivítal krásný západ slunce. Poté už jsme pokračovali na druhou stranu Finlaysonu, kde jsme ani já ani Patrick ještě nebyli. Přece jen z kopce to šlo o poznání rychleji.

Mezi tím jsme ještě potkali sympatický pár trekařů z Victorie, kteří když zjistili, že se další den chystáme běžecky na Mt. Arrowsmith (1820 od moře), tak konstatovali, že už chápou, že si přes Finlayson jen tak běžíme. Bohužel se začalo stmívat, a proto jsme původní plán dát stoupání na Finlayson ještě jednou z druhé strany přehodnotili a zpět k autu to doběhli několik kilometrů nezvykle po asfaltu. Tam jsme ale zjistili, že přece jen ještě pár minut máme a proto jsme ještě jednou vyběhli k vodopádům. Celkem jsme dali, hádám, 14 kilometrů v terénu a kopcích, což pro mne bylo povzbuzením, že se moje zranění IT Band snad konečně lepší, koleno víceméně cítit nebylo.

Před odjezdem jsme ještě stihli prozkoumat samotnou řeku, kam se v tuto roční dobu stahují již zmínění lososi. „Salmon run“ trvá cca 9 týdnů, během kterých se do Goldstream parků z oceánů stáhne až 30 tisíc lososů, který se ve zdejších vodách rozmnožují (vlastně nevím, jak to z hlediska ryb nazvat). Každopádně to byl zajímavý pohled – vůbec jsem si nepředstavoval, že se jedná o tak obrovské ryby. Bohužel chytání je samozřejmě zakázáno, nicméně i tak velká část z nich ve sladkovodní řece zahyne, proto hodně lososů bylo vidět u břehu již mrtvých.

V sobotu jsme potom v 5 ráno vyrazili na zimní výstup Mt. Arrowsmith, ale byl to takový zážitek, že tomu musím věnovat další celý blog. Snad jen zmíním na konec dnešního krátkého příspěvku, že i ve Victorii již začal Advent, ulice se rozsvítily a tento víkend jsme se dokonce dočkali prvního sněhu. Tento týden definitivně finišuji ve škole, ve středu poslední prezentace, v pátek oficiální „Year-End Banquet“ a v neděli vyrážím po 2 letech do USA, na 3 dny navštívím Seattle. Takže programu je více než dost! Po Seattlu mě čeká týden učení na poslední zkoušku, který možná proložím posledními kanadskými závody. A po poslední zkoušce snad stihnu před odletem ještě pár dní na horách! Krásný Advent všem.