Keep Moving

Hned další den po oficiálním ukončení semestru na Year-End banquetu jsem si naplánoval krátký výlet do USA a to do města Seattle. Přece jen je to z Victorie pouze necelé 3 hodiny trajektem, takže by byla škoda se do Seattlu nepodívat. Během semestru jsem všechen volný čas věnoval kanadské přírodě, sportu a horám, takže jsem se na předvánoční USA vcelku těšil.

Rozdíl oproti Kanadě viditelný po pár metrech

Díky kontaktu od tety Milušky jsem nakonec měl zajištěné i skvělé ubytování a průvodce u Jirky Š., který v USA žije už 14 let. A bylo to super, dokonce jsem po pár měsících ochutnal i české pivo. V neděli navečer mne Jirka vyzvedl u trajektu a hned jsme se vydali poznávat město. Vyjeli jsme na vyhlídku nad Seattlem a já si tak mohl vychutnat noční americkou scenérii v podobě mrakodrapů atd. Seattle je z tohoto pohledu klasická Amerika. Musím říct, že hned po pár minutách člověk pozná rozdíl mezi Kanadou a USA, ulice jsou širší a všechno je tak nějak větší. Budovy, mosty, podjezdy, vysílače, šálky kávy, všechno je obří. Na večeři jsme zašli do mexické restaurace, já si dal „large“ burritos, a hned se mi americké rozměry připomněly, porce to byla opravdu poctivá.

Seattle – od outdooru, přes kávu, ryby až po business

Další den, pondělí, byl opravdu intenzivní. Od rána do večera jsem poznával město a musím říct, že mě to vyčerpalo skoro víc než kdejaký horský běh. Seattle je skutečně zajímavé město, které se neuvěřitelně rozvíjí – aktuálně hlavně díky Amazonu, který „vlastní“ v podstatě celou jednu čtvrť budov, kde neustále rozšiřuje svoje headquaters. Seattle je zároveň místem, kde byl otevřen historicky první Starbucks a vedení Starbucksu dodnes ve městě sídlí. Starbucksy zde opravdu potkáte na každém rohu. Nicméně musím říct, že se rozhodně nejedná o monopol, lidé v Seattlu mají zjevně kávu rádi a na nejrůznější kavárny a coffee houses narazíte každých 20 metrů. Aby toho nebylo málo, tak v Seattlu sídlí také nejznámější americký outdoorový řetězec REI, do kterého jsem se hodně těšil nebo třeba běžecká firma Brooks. Seattle, ačkoliv typické americké business velkoměsto, má ideální polohu pro horské a outdoorové sporty – z jedné strany Olympic Mountains, z druhé Cascade Mountains, ze třetí strany uvidíte dominantu čtyřtisícového Mt. Ranier a z poslední čtvrté strany zasněžený vrchol Mt. Baker.

Posledním důkazem rozmanitosti businessu v Seattlu může být třeba obří přístav, který je epicentrem ať už z hlediska lodní dopravy nebo třeba rybářství. Seattle je místo, odkud dálkové rybářské lodi vyráží lovit do dalekých vod např. Beringova moře. To jsem se trochu nechal unést charakteristikou Seattlu, myslím, že je vám ale jasné, že tohle město rozhodně „drive“ nepostrádá.

Ráno jsme s Jirkou nejdříve začali v Olympic Sculpture Parku, což je krásně upravený park u moře plný moderních skulptur a soch, který zafinancovali Bill a Melinda Gatesovi. Jejich dobročinná nadace totiž také sídlí v Seattlu. Rozhodně to stálo za to, líbí se mi, když se o veřejný prostor dbá a lidé mají možnost i v srdci velkoměsta vypnout a projít se.

Další zastávkou bylo vyhlášené Seattle Center s hlavní dominantou města – tzv. Space Needle. Seattle Center je areál vybudovaný v šedesátých letech u příležitosti světové výstavy. Dnes je skvěle zkultivovaný a využívá se od sportovních, kulturních akcí až po trvalé výstavy atd. Myslím, že kdybych měl vše popisovat detailně, tak by dnešní blog byl pěkně dlouhý, zkusím trochu stručněji – přece jen je půlnoc a musím se ještě učit.

Dále jsme pokračovali do již zmíněného outdoorového obchod REI. Asi největší outdoor shop, ve kterém by se daly strávit hodiny. Několik pater, obří lezecká stěna přímo v obchodu, zimní místnost, vybavení snad na každý sport, na který si vzpomenu. No, vybral jsem alespoň další přírustek do mé sbírky běžeckých bot a po hodině jsme s Jirkou pokračovali právě do jedné z malých kaváren, které představují konkurenci všudepřítomnému Starbucksu. Poté jsme se s Jirkou již rozdělili a já pokračoval v poznávání zákoutí města sám.

Nejdříve jsem vyjel nahoru na 180 metrů vysoký Space Needle, sice 17 $, ale stálo to za to. Odtamtuď jsem již pokračoval vstříc centru, tzv. „Downtown.“ Poté jsem zkusil nějaké vánoční nákupy, ale opět jsem si ověřil, že obří americké obchody a nákupní šílenství pro mě moc není (vyjma REI). Sedmipatrové obchoďáky Macy’s nebo Nordstrom opravdu nejsou nic pro mě, vlastně jsem ani nevěděl, kde co najít.

Další zastávkou byl vyhlášený přístav a Pike Place Market – proslulý market, na kterém najdete snad všechny mořské plody a ryby. Hlavní atrakcí jsou rybáři, kteří v pravidelných intervalech pozpěvují nějaký námořnický song a přitom si přehazují obří úlovky snad pětimetrovými hody. Pokračoval jsem již v pořádném dešti na The Waterfront – jedno z mnoha přísavních mol, kde je známe aquárium a Seattle Wheel – taková napodobenina kola v Londýně.

Vzhledem k neustávajícímu dešti jsem se rozhodl, že když už jsem v Seattlu, že bych měl navštívit také ten Starbucks a spojil jsem to rovnou s další zastávkou – největším mrakodrapem ve městě, tzv. Columbia Center. Se svými necelými 300 metry se jedná o druhý největší mrakodrap na americkém západním pobřeží. Denně v něm pracuje neuvěřitelných 5000 lidí. Jak mi Jirka poradil, ve 40. patře tohoto mrakodrapu je právě Starbucks a proto jsem si dal kávu právě tam a vychutnal si podvečerní velkoměsto z pořádné výšky.

Poslední zastávkou nabitého dne byla architektonicky zajímavá centrální knihovna. Tam jsem si opět odpočinul od deště a pak již zamířil autobusem zpět k Jirkovi. Další den jsme pak vstávali brzo, protože jsem musel být na trajektu 7:30. O to větší překvapení bylo, když jsem při odbavení zjistil, že je na moři bouře a trajekt bude mít 2 hodiny zpoždění. Bohužel nakonec se z toho v úterý vyklubalo absolutní zrušení všech trajektů ze Seattlu. Takže jsem si nechtěně třídenní pobyt v USA prodloužil asi o 7 hodin, které jsem měl v plánu strávit učením v knihovně na UVic. Pozitivem bylo, že jsem během čtyřhodinové jízdy autobusem do města Port Angeles poznal zase kus západního pobřeží USA a viděl kousek již zmíněných Olympic Mountains. Z Port Angeles, který je Victorii mnohem blíže než Seattle, byly trajekty povoleny, takže jsem se nakonec „domů“ v pořádku dostal. Mějte se pěkně a držte mi palce v pondělí u poslední zkoušky!