Keep Moving

Právě sedím na terase hostelu na Madeiře, koukám na oceán a přilehlé horské štíty a ještě pár dní si užívám nezvyklého denního režimu. Dny zde trávíme se Švirdou velmi jednoduchým způsobem. Mou denní činností je pouze běh, hory, jídlo, knížky a spánek. Ale o tom až příště.

Dnes bych si chtěl jen poznamenat, jak jsem vděčný za to, že už se zase mohu prohánět po (nejrůznějších) tratích s číslem na dresu. Už odmala jsem soutěživý, to o mě každý ví. V běhu ve větší konkurenci samozřejmě o nejvyšší příčky nebojuji (o to víc mám rád malé závody na Vysočině :-)), i tak jsem ale závodní přestávku kvůli zranění kyčle v minulém roce nesl těžce.

Od prosince loňského roku ale trénink šel dobře, s tím že se stále brzdím a snažím se neběhat příliš. Zároveň pokračuji několikrát týdně v pravidelném balančním cvičení a kyčel drží!

Nezaměnitelná atmosféra zimních krosů 

Hned prvním náznakem toho, že je kyčel ok a vrátím se letos k horským závodům byl první víkend v  lednu – Kuřimský kros. Tradičně bahenní trať s prudkým seběhem a parametry 8.7k/300m+ tempem pod 4′ není zadarmo, ale kyčel přežila a umístení na BBP v desítce bylo nadějné.

Na Vysočině jsem tam následně bouchl dva závody Železnohorského poháru v bězích do vrchu a oba se mi (k mému vlastnímu překvapení) podařilo vyhrát. Běh na Spálavku i Železnohorák mi učarovaly. Za 50 Kč se jedná o skvělý zážitek – jaký rozdíl oproti přeplněným silčním běhům. Vždy se se sejde nějakých 100 lidí nejrůznějších výkonnostních kategorií, a taky je pokaždé s kým závodit. Po závodě se posedí, dá se pivko a něco dobrého a jde se domů. Spálavka byla v den prezidentských voleb, tak jsem svoje vítězství připisoval agresi, kterou jsem potřeboval vybít, což dokazoval traťový rekord :-)

Krom toho jsem v zimní přípravě udělal ještě jednu změnu – po několika letech jsem do tréninku zařadil pravidelné rychlostní tréninky. Sic jen jednou týdně, úterý bylo věnováno úsekům.  A tak jsme brousil (občas s bráchou, resp za bráchou) 12x400m, 10×500, 6x800m, 4x1200m a další srandy. Na získání pořádné rychlosti by to samozřejmě chtělo víc než jeden tempový trénink týdně. I tak jsem se ale dostal (na moje poměry) do slušné rychlosti a byl schopen běhat jarní desítky kolem 34 minut.

Vertikální hřiště na Pálavě a trochu víc krás ČR

Celkově jsem ale ubral kilometrů i výškových metrů, což se následně projevilo na Ještědu. Metry jsem sbíral tradičně v Brně v Kamence a párkrát jsem vyjel potočit na Děvín na Pálavu. Půl hodiny od Brna luxusní traily a 20-25k/1300m+ není problém.

Pro rok 2018 jsme si s Anďou řekli, že zkusíme trochu více cestovat i po ČR. Během zimních měsíců se nám to myslím i docela dařilo. Pálava, Moravský kras, Liberec, Praha, Velká Amerika, či jen Babí Lom za Brnem. To jsou všechno místa, která stojí za to vidět. Vzhledem k tomu, jak jednoduché je v dnešní době cestovat, tak má člověk občas tendenci jezdit/lítat jen co nejdál, ale pak si vlastně uvědomí, že ne vždy je to nutné (trochu vtipné, že to píšu z Madeiry, ale myslím to upřímně).

Ještěd Skyrace – not my day

Jako první reálný návrat k horskému závodění jsem si vybral Ještěd Skyrace. 25k/1600m+ je slušná bejkárna a konkurence české špičky zajištěna. Týdny před tím jsem ale strávil v Londýně a Amsterdamu na služebkách, a tam člověk moc kopců nenatočí. V Londýně jsem bouchal Hyde Park a Parliament Hill, v Amstru ve Vondelparku. Poslední týden už jsem jen odpočíval, i tak jsem se ale necítil ve své kůži. O to lepší to bude, říkal jsem si :-)

Na Liberecko jsme vyrazili s davem fanoušků, tedy s bráchou, holkama a na závod se přijeli podívat i rodiče. Na startu nás přivítalo krásné počasí, dalších 550 nadšenců a nervozita před startem sezóny se dala krájet. Moc tomu nepřidalo (z mého pohledu zbytečné) více než 15 minutové zpoždění startu.

Prásk a o pár minut později už bušíme kolmý slalomák směrem na Ještěd. S Chlupem a bráchou volíme pravou lajnu na sněhu, adrenalin pracuje… Jaké jsem měl ambice? Vlastně sám nevím. Hlavně jsem si chtěl ověřit, že kyčel vydrží zátež prudkých kopců v závodním tempu. A to se povedlo. Vzhledem k tomu, jak se mi dobře běhaly zimní krosy, tak jsem si tajně ve skrytu duše doufal na desítku (to jsem přehodnotil, když jsem viděl startovku), za úspěch bych bral mezi 10.-20. místem. Do 30 jsem si říkal, že to není propadák.

Long story short, spokojen nejsem. První zhruba třetinu se mi šlo skvěle, kopce dobrý, v sebězích jsem tolik neztrácel, dobrý. Bohužel v běhatelné pasáži u Ještědky jsem na to ten den neměl, začal ztrácet a v tu chvíli mě doběhl brácha. Upřímně mě překvapilo, že to trvalo tak dlouho a nevzal mě dřív. První Ještěd jsem ještě nejak odkroutil, druhý vrchol jsem šel tempem, za které jsem se sám sobě musel smát. Jak kdybych šel na houby. Nějak jsem to do cíle ale dokopal, 27.flek/550 a 2:25. Propadák to není, ale spokojen být nemůžu. Zvlášť teď, když vidím o pár dní později, jak se mi tady na Madeiře lehce chodí prudké kopce. Holt to nebyl můj den.

Další akce:

– 2.6 Poludnica Run (23k/1500m+)

– 14.7 Sellaronda Ultra Trail (60k/4000m+)

Mezitím určitě nějaké vrchy, bajky a možná i Kraličák. Teď ještě užít pár dní na Madeiře, ale o tom zase až příště.