Elk Lake Halfmarathon aneb trochu jiný půlmaraton

Asi to všichni znáte – takové to podzimní sychravé ráno, kdy se v 6:30 ráno probudíte, za okny slyšíte silný déšť, venku je tma a nikam se Vám nechce. Přesně takhle jsem se cítil minulou neděli, kdy jsem se probudil do pořádného lijáku a zimy, a měl se chystat na závod. V 7:30 mě měl vyzvednout Patrick, tentokrát jsme vyráželi za dalším dobrodružstvím na terénní půlmaraton kolem jezer nedaleko od Victorie.

15483517318_50f05beb21_b
Photo: MEC

No, když jsem viděl za okny ty proudy deště, tak se mi skutečně nikam nechtělo. Nasnídal jsem se a na 20 min ještě zalezl do postele. Kdybych závod neměl předem zaplacený a nevyzvedával by mě Patrick, tak bych se sám asi nevykopal. Naštěstí tomu bylo naopak! Přece jen jak mi připomenula po závodě na skypu Anďa, čím horší a náročnější podmínky jsou, tím se mi většinou daří líp. A ne jinak tomu bylo i v neděli!

Hned první den letošního roku jsem v Brně na kopcovatém Novoročním půlmaratonu zaběhl celkem v pohodě v tréninkovém tempu čas 1:24, proto jsem si na jaro věřil na čas „hluboko“ pod 1:20. Jak tomu u mě většinou bývá, dobrodružství mě většinou zanesou jiným směrem. A tak jsem se již o pár dní později po krosu v Kuřimi potýkal s natrženými vazy v kotníku a na jarní „rychlé“ závody mohl zapomenout. Pozitivní to bylo v tom, že jsem silniční závody definitivně opustil – rychlost mě trénovat stejně nebaví a v přírodě a horách je to prostě o něčem jiném.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

To jsem trochu odbočil, ale má to pointu. V neděli jsem tady v Kanadě totiž na trailovém půlmaratonu v prudkém dešti, bahně a kopcích zaběhl čas 1:23:16 (oficiálně změřená trať). Čemuž jsem absolutně nemohl uvěřit – přece jen to byl opravdu trochu jiný závod, než silniční městské půlmaratony v ČR. Na silnici určitě ekvivalent cca 1:16-1:18 (můj nejbližší soupeř běžel dva týdny před tím silniční za 1:15 a tady 1:22). To je ale jen kdyby – přece jen na silnici by mě asi žádný závod takhle nebavil a neutíkal.

V pátek před závodem jsme s Patrickem byli vyzvednout čísla v MECu, což je takový nejznámější kanadský outdoorový řetězec, který tyto závody pořádal. Tam jsme se také zúčastnili zajímavé přednášky o tréninku a výživě. V sobotu jsem ale i tak popřel jakékoliv předstartovní výživové tipy a snědl asi kilo těstovin.

B0wewihCUAEwlGT.jpg large
Photo: MEC (Twitter)

Jak tedy nakonec závod probíhal?

Z postele jsem se nakonec „vykopal“ a v 8 už jsme byli s Patrickem v místě startu. Místo pořádného rozběhání a protažení jsme ovšem seděli v autě a sledovali průtrž mračen. Start v 8:30, nakonec jsme stihli v dešti odklusat 8 minut a už jsme stáli na startu společně s cca stovkou dalších odvážlivců. Hned po startu jako vždy vyrazila skupinka rychlíků, já jsem byl pevně rozhodnutý pokusit se to celé odběhnout stabilním tempem a nepřepálit začátek. První kilometr neuvěřitelně lehce 3:50 a o to větší překvapení bylo, když jsem na druhém kilometru za 7:40 doběhl vedoucí skupinu. Zjevně taktizovali a v bahně se nikomu nechtělo tvořit tempo.

15645938016_8ee2905612_b
Photo: MEC

Tou dobou jsme probíhali po trailech kolem jezera Elk Lake a ve skupině se běželo opravdu skvěle, přece jen kopce i bahno mám rád a občas jsme prohodili se soupeři i pár slov. Mimochodem tou dobou už jsem byl na kost promočený. Závod mě skutečně hodně bavil – přece jen v krásné (i když tou dobou zamračené a deštivé) přírodě se běží trochu jinak než na silnici ve městě, krom toho na silnici ve vedoucí skupině opravdu neběhám a to taky člověka motivuje. Klidná situace ve vedoucí skupině rázně skončila nástupem Andrewa (který mi připadal, že běží naprosto tréninkově) na pátém kilometru. V tu chvíli mu zapípaly hodinky a on se na nás ohlídl, usmál se a vyrazil dopředu. O pár minut později jsme ho již neviděli. V cíli jsem pak zjistil, že to je reprezentant Kanady v triatlonu… A tenhle terénní půlmaraton švihl za 1:16.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nástup Andrewa zapříčinil, že se naše vedoucí pětičlenná skupina přestala bavit a naprosto se roztrhala. Já jsem bohužel zakotvil na nepopulárním čtvrtém místě, ale v tu chvíli mi to bylo celkem jedno – běželo se mi naprosto lehce a závod si fakt užíval. Ke konci 11 km dlouhého prvního okruhu nás čekalo největší stoupání na trati, po kořenech a kamenech, v dešti to pěkně klouzalo. Tam fakt pod 4 minuty/km běžet nešlo. I přes tenhle vyloženě “chodecký” kilometr desítkou probíhám s ohledem na podmínky a terén za neuvěřitelných 39:10 a začínám si uvědomovat, že by to pro mě mohl být hodně povedený závod.

15483021689_ba3de1132d_b
Photo: MEC
15670499272_e4d9817def_b
Photo: MEC

Nicméně půlmaraton se většinou láme až po 16. kilometru! Tam jsem ale za chvíli a stále držím neuvěřitelně lehce stabilní tempo. Nakonec jsem všechny kilometry kromě těch dvou vyloženě kopcovatých, šel 3:45-3:55/km. Poslední tři kilometry už si přestávám závod užívat a nastupuje moje soutěživé já, protože se rozvzpomínám, že jsem na bramborové pozici. Nicméně borci byli prostě rychlejší a já do cíle s úsměvem dobíhám v čase 1:23:16. Z finiše mířím rovnou do vozu záchranky pro termo fólii, klepu se zimou od hlavy k patě. Patrick nakonec dokončil sedmý za kvalitních 1:27. Nakonec z toho tedy byl jako vždy tady v Kanadě neuvěřitelný zážitek, a třetí místo v kategorii 20-29. Kilometry opravdu utíkaly jeden za druhým, krásné terénní zatáčky, kameny, kořeny – prostě v přírodě vás běh nikdy nenudí!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Advertisements

6 thoughts on “Elk Lake Halfmarathon aneb trochu jiný půlmaraton

  1. Dobrej report Vojto! Samozřejmě gratuluju k závodu, zároveň ale oceňuju Tvoje spisovatelské schopnosti – s takovým článkem bych se na VŠ ve stylistice nestyděl:)

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s