Byl to trochu groteskní pohled, který jsme na Vysočině zažívali po celou letošní zimu. Krásné novoměstské závodní lyžařské tratě a vedle nich jako pěst na oko v lepším případě les a zelená tráva, v horším vykukující asfalt. Taková byla opět letošní zimní realita. Za tou pravou zimou jsem musel vyrazit na Slovensko…
Zimní Roháče jako vždy kouzelné
Mám za sebou více než měsíc posledních „studentských“ prázdnin – po únorových státnicích jsem nejdříve zamířil s Anďou do Západních Tater. Roháče nám opět ukázaly svoji krásu a na 100 % vynahradili původně plánované zimní Norsko. Ještě den před odjezdem nebyl u Zverovky v 1000 mnm+ žádný sníh. O to potěšující byl mail od personálu Zverovky (díky za ochotu), který jsem si přečetl asi 15 min před odjezdem z ČR – „za posledních 20 hodin půl metru prašanu, berte běžky, sjezdovky, skialpy, sněžnice, prostě co máte J“. Na rychlo tak přihazujeme do auta i běžky a vyrážíme.
Během několika dnů jsme s Anďou kombinovali trekování, sjezdování, běžkování, termály, halušky a mnoho dalšího, já ještě vždycky před snídaní stihl něco málo odběhat. Prostě parádní horské dny, na Zverovce pod hřebenem Roháčů bych lehce strávil klidně měsíc. Za odměnu byl hlavně poslední den, který nás uvítal azurem. Po konzultaci s horskou službou jsem se rozhodl, že zkusíme prubnout hřeben Roháčů a vylézt na Lúčnou. Zimní výstupy v Roháčích obecně nejsou úplná sranda – jedná se o nejlavinoznější pohoří ve střední Evropě. Klasika na Lúčnou ale nekříží žádné výrazné lavinové svahy a HS nám dala zelenou. A stálo to za to – viz fotky. Látanou dolinou po rozcestí jsem na zádech nesl běžky, na kterých jsme si pak chtěli užít cestu dolů. Od rozcestí z Látané už jen krásná zima a hluboký prašan. Takových dní na horách v zimě si člověk musí vážit!
Velká Fatra na sněžnicích ve větru a mlze, aneb když lidi lítají k zemi, radši hned dolů
Sotva jsem osušil vybavení z Roháčů, už jsem balil krosnu a sněžnice na akci s klukama. Zatímco na Malé Fatře už jsem byl xkrát, Velké se moje kroky zatím vyhýbaly. A to jsem chtěl letos v zimě se sněžnicemi napravit. Na této akci jsem se opět poučil o tom, jak jsou hory nevyzpytatelné. Všechno ale začalo skvělým zážitkem v malé slovenské obci Revúce pod hřebenem VF. Dobří lidé ještě žijí! V 11 večer jsme za posledním domkem ve vesnici stavěli u auta ve sněhu stany. Jen co jsme dostavěli, tak vidíme, že se k nám blíží dvě postavy. Už hlásím klukům, že jsou asi lokálové proti a čeká nás noc v autě. A nakonec to bylo přesně naopak – sympatický slovenský pár nás přesvědčil, ať přespíme u nich – a o pár minut později už jsme si pochutnávali na kvalitní slovenské slivovičce a ládovali se domácí bábovkou…
Další den nás čekala bouchačka na sněžnicích pod Borišov – krása, a dál až do salaše pod Suchý vrch. Spaní na hřebeni v zimě v salaších se asi neomrzí…. rozmrazování sněhu, kytara a pohoda od všedního města. Nic nenasvědčovalo tomu, že by další den měl být nějaký problém – svižně jsme vyrazili směrem na Ostredok a Križnu, kde jsme ovšem zažili extrémní nárazový vítr, kdy někteří z nás regulérně padali s krosnami k zemi. Hádám i podle info z HS kolem 100 km/h. Když se k tomu přidala na Križné mlha na metr, kdy jsme nenašli pokračování červené značky a kolem bylo pár lavinových míst, tak jsme se rozhodli radši nejjednodušší cestou sejít na druhou stranu hřebene do bezpečí. Pro mne to akorát znamenalo následný 2h stop v dešti pro auto, ale rozhodnutí to bylo určitě dobré…
44 km přes Žďárské vrchy v sobotu, v neděli 55 magistrálních km na Jizerce
Další víkend jsem měl původně v plánu přeběhnout zimní Jeseníky se Švirdou, kvůli logistice a sněhu jsme to ale nakonec odpískali. Proto jsem v sobotu ráno sbalil camel a pár gelů a vyrazil oběhnout alespoň pár ždárských osmistovek. Klasika po červené z Tisůvky přes Žákovici, 9 Skal, Lisovskou, Malinskou, Dráteníky… prostě nezklame. Dál jsem to rval na Paseckou skálu a odtamtud už přes Medlov a Sykovec na Skalici, hezký kopec nad Skleným. Běželo se mi překvapivě dobře, kilometry ubíhaly a najednou jsem měl v sobě skoro 45 terénních km ve sněhu s 900m+ za 4:18. Paráda!
Večer jsme s knihou v ruce a nohama na stole relaxoval, „bohužel“ pípla sms od Toma, že se v 5 ráno další den chystá do Jizerek potrestat skejtem magistrálu. No, sotva jsem po přeběhu chodil a chtěl se vyspat, ale tohle jsem nemohl odmítnout. Druhý den tak 55 km v Jizerkách a slušný tréninkový víkend byl na světě…
Celkově ale byla zima ve znamení točení kilometrů na biatlonových tratích v NMNM. Jsem rád, že ten areál máme a můžu přes zimu krom běhání odtrénovat něco i na lyžích. Přece jen se ale točení desítek km dokola nemůže rovnat jednomu krásnému dni v Jizerkách, kdy jedním zátahem najedete z Bedřichova na Jizerku atd. přes 50 km.
Vzhledem k tomu, kolik jsem toho v zimě odtrénoval skejtem, jsem chtěl jet i pár závodů. Bohužel klasiky jako Karlovská50 či Orličák mi nevyšly časově, Jelyman byl zas přesunutý. Nakonec jsem odjel alespoň lokální Žďárskou ligu – ale to byl spíš závod za trest. A to kvůli páteční menší oslavě státnic a sobotě strávené v posteli… Moje chyba. Takže jsem závod spíš přetrpěl na pátém místě, minutu za vítězným bráchou…
„Bitvy“ s bráchou – lyže překvapivě pro mě, kopcovatá 5ka pro něj za 17:20
O týden později jsem se rozhodl, že pojedu Českomoravský pohár v NMNM, 10,5 km skejtem. Podle startovky jsem se bál, že budu jediný lyžař – amatér na startu. Hned po startu mne samozřejmě sundali, a já šel k zemi. Hromaďáky prostě neumím. Naštěstí to byl kvůli sněhu pomalý závod. Sníh byl tak težký a rozměklý, že se mírně stíraly rozdíly v technice a já celý závod jen předjížděl. Ve třetím kole nad tunelama vidím před sebou mladé pušky (dorostence a juniory) v čele s bráchou a nevěřím vlastním očím… Přece jen na lyžích bráchovi už nestačím. Poslední kolo jsem jel na krev a ve stoupání nad tunelama jim nastoupil, ujel asi o 40 metrů a myslel si, že mám cenný skalp v kapse. Nakonec u mě ale díky technice v lehčí části brácha sjel a rvali jsme to bok po boku až do cílového velblouda u stadionu… Myslím, že to bylo moje poslední lyžařské vítězství nad ním… Celkově jsem dojel 6. z asi 25, překvapivě jen asi 40 sekund od bedny, což jsem na finále ČMP nečekal. Brácha 7. flek a vítěz dorostu.
Radost mi brácha překazil a porážku oplatil hned o 24 hodin později. V rámci tréninku jsme se rozhodli, že si půjdeme zaběhnout malý žďárský závod – „Kondiční 5“. Asi 20-30 lidí na startu, o nic nešlo… Každopádně to rozhodně není 5ka, kde by se dal běžet rychlý čas. Jen na prvním km je stoupání o 40 výškových metrů. Na to, že jsme měli v nohách sobotní ČMP, jsme to rvali ale solidně – brácha a Ondra mi trochu utekli na začátku a já jsem si nějak neuvědomil, jak krátký závod to je. Metr po metru jsem je po 4. km začal stahovat, ale do cíle to nestihl. Hold jsou rychlí… Brácha bral 1. místo za (na ty kopce) neuvěřitelných 17:20, já třetí za 17:38.
Celkově jsem lyžařskou sezónu dnes uzavřel na 585 kilometrech. Dneska se jezdilo tak skvěle, že mně skoro mrzelo, že zima doopravdy končí. Z těch šesti stovek bylo na přírodním sněhu jen asi 100 km, což ale taky trochu o té zimě vypovídá. K tomu mám zatím ve 2016 asi 730 odběhaných km, tak jsem zvědav, na co to bude stačit na Ještěd Skyrace za měsíc, kde bude mega konkurence.
A nakonec trochu motivace do budoucích měsíců – už jsem avizoval, že bych chtěl letos běžet aspoň dva skyrunningové svěťáky. Krom Dolomites Skyrace jsem nakonec vybral červnový Livigno Skymarathon (34 km/3500m+) – viz promo video níže. K tomu jsem se ještě přihlásil v Dolomitech na Vertical km (2,8 km/1000m+), i s Marťou – tak jsem zvědav, jak se poměříme… Doufám, že mě o 8 let mladší brácha jen tak porážet ještě nebude, ale jsem rád, že je s kým trénovat!
Keep Moving 
Leave a Reply