Španělská trailová pohostinnost

“Budím se ve 4:10 s vědomím, že mě dnes čekají desítky kilometrů ve španělských horách, které krizi neodpouštějí. Mám rozporuplné pocity—na jednu stranu se mi vůbec nechce a říkám si, zda to mám zapotřebí. Naštěstí budík je neúprosný a v hlavě nakonec vyhrávají ty pozitivnější myšlenky. Za pár hodin mě přece uvítají první paprsky slunce již na hřebeni!”

Kde to vlastně jsem tentokrát? V krásném španělském městečku Oliva, hodinu cesty od Valencie. Spolubydlu Švirdu už přestalo bavit obíhat svět dokola sám, a tak potřeboval parťáka do nepohody na 4.výzvu v rámci svého projektu 26 Ultra. Rychlá oddychovka od práce na pár dní mi přišla vhod—hodně výškových metru, luxusních pomerančů, kávy, sušené šunky a pár dní v krásných horách? Nemohl jsem Švirdovi říct ne…

 

013f1367160c44c13e02bd390caff8d8cea8c98f96
Ve čtvrtek ráno musím ještě na skok do práce, v 10:50 poklusem vybíhám na nádraží a v 11:05 už do sebe ve vlaku pereme seschlé české bagety se šunkou z Billy. Potlačujeme slzu v očích a myšlenkami jsme už u křupavých španělských croissantů a luxusního prosciutta za 3 eura.

13:40 jsme na letišti v Ostravě, které vypadá, že denně přepraví méně osob než žďárské nádraží před rekonstrukcí. Výhodou ovšem je, že vlak vás zaveze v podstatě  až ke gatu, takže stačí přijet doslova pár minut před odletem (mimochodem tip pro horské milovníky—z Ostravy do Milana se standardně lítá za 679 Kč a první třítisícovky jsou od letiště coby kamenem dohodil).

Švirda ostravské letiště podcenil—zkušeně (nicméně bez úspěchu) se pokouší propašovat plechovku coca-coly na palubu. Za hodinku a půl už si ale pochutnáváme na italském espressu. Nakonec jsme si museli kvůli zpožděnému letu do Valencie trochu posedět, ale 23:30 už nás konečně vítá naše španělsko-česká hostitelka Anička, a zde začíná ta pravá španělská (trailová) pohostinnost—ještě v autě vytahuje pro žíznivé čecháčky pivko a o půl jedné v noci, i když se bráníme, nám dělá luxusní burgery se salátem. Asi nám to viděla na očích!

16903329_1460064050692705_427926894247297779_o


V pátek jsme si pospali, já jsem houževnatě přečetl knihu Houževnatost, nacpali se španělskými dobrotami, proklusali se 11 km po pláži u moře a den zakončili Aniččiným luxusním 6-hodinovým vývarem. V sobotu ráno nás totiž čekala pěkná trailová bejkárna! 45-50 km a 2500m+ z vesničky Benissilli přes hřeben Penya del Pinyol Gros a dál zase zpět k moři do městečka Oliva.

Penya del Pinyol Gros aneb z vnitrozemí zase zpět k moři!

Budím se ve 4:15 a z postele se mi moc nechce. Naštěstí budík je neúprosný a v hlavě vyhrávají ty pozitivnější myšlenky, vlastně se nemůžu dočkat prvního stoupání na hřeben!


018dc8790158bcdf34abb25fa0372f36253eb6b87e


V 5 nás vyzvedávají Javi a Abarka, běžci z místního klubu horských sportů Corriol X-treme. Rychle mi dochází, jak skvělá je trailová běžecká komunita ve Španělsku, prakticky v každém menším městečku. Javi se k nám připojí a poběží hřeben s námi, zatímco Abarka se sám nabídl, že nás nejen odveze do Benissili (necelá hodina cesty) do výchozího bodu, ale zároveň nám bude po celý den dělat support a přejíždět mezi horskými vesničkami. Anička nám poté vysvětluje, že je to pro ně v klubu naprosto běžné—vždy se někdo “obětuje” a při pravidelných nedělních delších laufech pomáhá ostatním v roli supportu. Kromě toho společně v klubu trénují i přes týden, hodně z nich i na solidní úrovni bajkuje… (některé traily, co sjíždějí, jsou dost šílené). Prostě žijí aktivně a užívají si terény a hřiště, které jim okolní kopce tyčící se přímo od moře poskytují.


017c3b31958641920370fe6f7bf5e52cee878b6a1b


Abarka mi zároveň půjčuje jeho silnější čelovku a hned po pár metrech vidím, že se hodí. Úvodní stoupání na kopec mu totiž dává za pravdu—silný kužel světla jeho čelovky se na ostrých kamenech skutečně hodí. Vzhledem k tomu, že se k nám nakonec na lauf připojila i Anna (která se zrovna chystá na 70k a 115k jarní trail závody), máme se Švirdou chvílemi možnost při čekání obdivovat krásy okolní přírody.

S každou minutou je více světla a nám se postupně otevírají větší a větší výhledy. Nejprve se ještě v šeru začínají rýsovat okolní skály a pak to přichází… První sluneční paprsky, nový den je tady! Svítání je v přírodě vždy zážitek, a v horách člověku ani nepřijde, že už v sobě má několik hodin rychlého pohybu. Slunce mu dodá novou energii a proto se s chutí pouštíme do prvního většího seběhu…
01c0bef59371e9e039ce307f222c6e40f725a88975

Další hodiny ubíhaly neuvěřitelně rychle. Z hřebene jsme občas seběhli do jedné z přilehlých horských vesniček, kde nás čekal Abarka. Tu se studenou vodou, tu z vychlazenou colou—prostě nám dělal super servis. Nejlepší na sbíhání do údolí ale bylo, že jsme mohli občerstvovat v podstatě kdykoliv se nám zachtělo. Cesty nad vesničkami totiž lemovaly sady plné luxusních pomerančů a mandarinek. Není nad to za běhu přímo z cesty utrhnout tu nejlepší mandarinku, kterou jste kdy jedli a sníst ji rovnou v pohybu. Takové zboží se holt do ČR nedostane…


Po prvních luxusních 15 km, které byly poměrně technicky náročné, jsme se postupně dostali do vyprahlejší části trasy kolem hradu Forna. Tam už jsem si to tolik neužíval, vyprahlé táhlé cesty mne nebaví tolik jako skalnatý a prudký terén. O pár hodin později jsme už stáli na posledním kopci Covatelles přímo nad Olivou. Vtipné, že se Covatelles má jen 358 m.n.m, ale i tak je to slušný sešup, když se tyčí přímo nad mořem. A právě moře na dohled nám potvrdilo, že se blíží to, na co už jsme se několik hodin na slunci těšili—nějaký španělský bar s vychlazeným pivkem… A tak jsme taky po necelých 7 hodinách pohybu zakončili naši 46,5 km dlouhou pouť…

Celkem tedy v sobotu 46,4 km/2420m+/6:44h

Kilometre Vertikale—v neděli odpočívat nemožno!

0142ee0d70204a008dcfc0313ea833846652a7392d


Ještě jsme se ani pořádně nenajedli a já už začal plánovat výběh na další den. V takových terénech by byl hřích odpočívat! Nakonec jsme udělali kompromis a naplánovali aspoň výběh na 1000m+ vysoký La Safor. Vertikální kilometr na 4 km délky a krásný 15 km okruh sliboval, že se vyřádí úplně všichni. Neděli jsme potom zakončili luxusní hostinou v pueblu L’Orcha. Španělská pohostinnost nezná mezí, po předkrmu, hlavním chodu, dezertu a kávě nám domácí začali nosit panáky místní pálenky na účet podniku…



Doslova o pár hodin později, opět ve 4 v noci, se budíme do dalšího cestovního dne. 6:00 letiště Valencie, 7:55 letiště Milán, 11:50 Bratislava, a v 15:45 zpátky v Brné v práci na jednání. Španělská rychlovka za námi, ale za Aničkou a jejím týmem Corriol X-treme se v budoucnu určitě zase otočíme. Kombinace moře a luxusních běžeckých terénů je lákavá!

01ff2c70165f1dee3fdf9ce72b0349a74588098055


Hned další víkend mě čeká dobrodružství z jiného soudku. Běžecké trenky vyměním za zimní oblečení, španělské slunce za sníh a mráz, maratonky za lyže—čeká mě Krkonošská 70—legendární závod 5-členných hlídek. Mám z toho trochu respekt, protože mě poslední týden pobolívá kyčel a 70 km na lyžích taky není zadarmo… Každopádně se už těším!

A dál? Další měsíce budou ve znamení cestování. Nejdříve USA, pak Austrálie. Snad tam vměstnám zase nějaké zajímavé horské akce! Užívejte první jarní dny.

Advertisements

2 thoughts on “Španělská trailová pohostinnost

  1. Super počin Vojto. A hlavně vždycky žasnu, jak pozitivně umíš psát :-) Pohoda a radost z Tvých textů přímo srší. Měj se fajn a hodně štěstí v Krkonoších.

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s