K začátku každého roku se mi pojí taková pěkná osobní tradice – sepsat si na papír, co se mi podařilo, v čem jsem naopak měl mezery, v čem bych chtěl pokračovat, čeho si vážit a co naopak v následujícím roce udělat jinak. Na papír se mi to letos povedlo dát hned po Silvestru na horách v Orličkách.
S verzí na web to ale dopadlo o poznání hůře (25.února) a tak doufám že příští rok to bude jedna z věcí, kterou vylepším. Což se pojí i s tím, že bych rád psal zase o něco více. Realita všedního dne je ovšem jiná. Nechám se ale překvapit co 2018 přinese.
2017 byl dobrý rok. Když jsem si v souvislosti s psaním tohoto článku procházel všechny fotky a akce, tak bych to snad ani nemohl hodnotit jinak. To ale neznamená, že se vše podařilo. Na jednu stranu jsem měl možnost podívat se několikrát do USA či Austrálie, na druhou stranu jsem kvůli jarním chřipkám a poté hlavně kvůli zranění kyčle musel vynechat v podstatě celou závodní sezónu. Zraněný sportovec není úplně nejpříjemnější parťák, naštěstí mne to zastihlo zrovna před odjezdem na roadtrip po Skandidávii a díky krásné přírodě a Anďě jsem se s tím nějak vyrovnal. V srpnu jsem tak po letech zase více bajkoval, zajel si pár bajkových závodů a trávil desítky hodin cvičením a rehabilitací. Od podzimu jsem se postupně začal vracet k normálnímu tréninku. Celkově je ale jako vždy čeho si vážit, lepší bude když nahradím řeči fotkami z pár akcí.
#LEDEN
Leden byl ve znamení lyží, po letech se dalo i na Vysočině slušně sklouznout. Tahle fotka je ale ze závodů Českomoravského poháru, který byl pro mne speciální – na start jsem se totiž postavil asi po 3 hodinách spánku po zapíjení nové generace v rodině – neteře Magdalénky.
#UNOR
Tato fotka je z přeběhu hřebene Penya del Pinyol Gros ve Španělsku, kam jsem se vydal v únoru potočit se Švirdou a přivítala nás španělská pohostinnost :-)
#BREZEN
V březnu jsem se vydal do New Hampshire v USA, kde mne zastihla překvapivá sněhová kalamita a počasí, ve kterém nevznikla ani žádná záznamu-hodná fotka :-) Krom toho jsme v týmu absolvovali Krkonošskou 70 – pro část týmu K65 v tahání lana. Supr týmový zážitek.
#DUBEN
Duben byl ve znamení cesty k protinožcům. V Austrálii jsme kromě práce stihli i menší několikadenní roadtrip k oceánu. Ke zmírnění návratu do evropské reality jsme se s Anďou a kamarády vydali do Rax Alps, supr pohoří kousek od Brna.
#KVETEN
V květnu začali menší zdravotní patálie, nicméně jsem si stihl užít pár dní italské pohody a tréninku v zemi zaslíbené – moje oblíbené Dolomity a Canazei.
#CERVEN
V červnu jsem měl v plánu svěťák v Livignu, místo toho jsem si ale dodělal kyčel na přeběhu Malé Fatry s Marťou.
#CERVENEC
Červenec byl ve znamení roadtripu po Norsku a taky utužování trpělivosti se zraněnou kyčlí :)
#SRPEN
Srpen, bajky a tři bratři v akci :-)
#ZARI
Barvy přicházejícího podzimu v září – nejdříve v Adršpachu s A, a poté ve White Mountains v US.
#RIJEN
Jedno říjnové ráno mne zastihlo na Roženeckých Pasekách s A, o pár dní později už další v New Yorku.
#LISTOPAD
Listopad a Utah’s Life Elevated. Canyonlands.
#PROSINEC
Vánoční tradice ve Žďáře aneb 250 lidí na Štědrodenním běhu.
Jak to ale dopadlo s cíli na 2017?
S cestovatelskými a životními dobře. S prací jsem se podíval po světě a hodně se toho zase naučil, s Anďou jsme toho taky hodně zažili a začali spolu bydlet. Před rokem jsem si napsal “Dále mít touhu poznávat nové, koukat za roh, za hřeben a nebýt samolibě spokojený sám se sebou.” a to snad stále platí :-)
Jak jsem již naznačil, se sportovními cíly to na první pohled dopadlo hůře. Téměř jsem nezávodil. Na druhou stranu hlavním cílem bylo trávit hodně času v přírodě nehledě na sport, a když vezmu v potaz zranění, tak ani čísla nevypadají špatně. 6063 km/160,565 m+ je super a (díky kolu) je to dokonce více než v roce 2016.
Každý rok si tady taky odkládám pár tipů na knihy, které jsem přečetl. 14 kousků za rok je ovšem ostuda, 2018 musí opět padnout aspoň 25, i kdybych to měl smažit o Vánocích. A co ta němčina!?
Vzhledem k tomu, že už je konec února, tak se blíží jarní sezóna. Co mě tedy čeká? Kvůli sněhu jsem toho zatím bohužel nestihl moc na lyžích, běžecký trénink jde ale dobře, tak se snad vrátím k pořádným závodům. Teď v zimě se mi daří i závodit v rámci přípravy na menších bězích do vrchu, což bych si chtěl udržet a hodně mě to baví. Už jsem vlastně stihl v 2018 více závodů než za minulý rok. Nicméně na první část sezóny bych chtěl zfouknout:
- 14.4.2018 Ještěd Skyrace (24,5k/1500m+)
- 2.6.2018 Poludnica Run (23k/1500m+)
- 17.6.2018 Uphill Race Sniezka – MTB (13,5k/1020m+)
- 14.7.2018 Sellaronda Ultra (60k/3800m+) nebo Royal Ultra Sky Marathon – Gran Paradiso (52k/4200m+) – preferuju GP, ale netuším zda se letos koná, Italové skoupí na info :-)
Kromě toho si v dubnu zaběhám se Švirdou na Madeiře, v květnu snad klasické dolomitské soustředění a k tomu všemu doufejme mnoho menších závodů. Uvidíme, kam mě zavanou pracovní a další okolnosti. A léto je ještě daleko, tak není třeba předbíhat :-)
Ještě jednu věc si půjčím z loňského shrnutí – hlavní cíl #CONSISTENCY.
“K čemu by to všechno bylo, kdybych to co dělám, nedělal rád, že. Rád bych si ale dál držel vůli a chuť jít běhat i v bouřce, nezabíjet čas a radši skutečně číst nebo se učit nové věci, trávit čas venku, trávit čas s lidmi které mám rád…”
Keep Moving 
Leave a Reply