Keep Moving

Hledáte poctivé hory kousek od Brna a nechcete jezdit pořád dokola na Fatru? Rax Alps může být ta správná volba. 2,5 hodinky autem z Brna najdete totální vertikální ráj, kde se vyřádí běžci, lezci, bikeři, vyznavači ferrat i pěší turisti.

Na Velikonoční víkend jsme se Švirdou plánovali další akcičku na hory. Původní plán na Zugspitze jsme vzhledem k letošní zimě s úsměvem přehodnotili, dali na tipy kamarádů a prstem ukázali právě na Rax Alps. Tentokrát jsme s sebou vzali i něžnější polovičky a ferraťáky s plánem v sobotu udělat pořádný výběh a zbytek času strávit s holkama na túrách a ferratách.

V pátek jsme si užili neplánované dobrodružství, když jsme zakufrovali a místo plánované ferraty se vydali na lezeckou nezajištěnou cestu. Holky by lezly neohroženě dál, takže jsme museli se Švirdou trochu podupat ego a zavelet, že se jde zpět. Nakonec to vyšlo na hezký nečekaný vertikálek (1000m+) a 5 hodin pohybu v krásných terénech.

Přímo v Kaiserbrunnu bývalo až do minulého roku veřejné kempovací místo, na které jsme při plánování tak trochu spoléhali. Bohužel je od 1/1/2017 definitivně zavřené, takže jsme hlavy museli složit na chatě Weichtelhaus. O pár hodin později, v 5:30 už zvoní neúprosný budík a moje tělo ještě mrtvé z australského jet lagu celkem úspěšně stávkuje…

O 3 hodiny později holky teprve rozloupávaly ospalky v očích a snídaly, zatímco my už jsme se Švirdou byli zpět u chaty a v sobě měli 18k/1200m+… je to super pocit, když je sotva 10:00 ráno a člověk toho ten den už tolik zažil a viděl. Poté co jsme po 6 ranní vystoupali po žebřících a fixních lanech prvních 1000m+, na nás totiž čekalo nahoře v 1500 m.n.m. trochu nemilé překvapení—asi půl metru sněhu. Běh v něm byl tak trochu utrpení, každý krok jiný, pokaždé se člověk propadl do jiné výšky, někdy vůbec, někdy po kotník, někdy po kolena, někdy po pás… za odměnu nám byl ale luxusní seběh skalními soutěskami, který jsme si hodně užili (viz video níže).

Po tom, co jsme se u holek občerstvili a pokecali, jsme vyrazili směr nejvyšší bod Rax Alps—Schneeberg. Nahoru jsme zvolili cestu další skalní soutěskou, proti které jsou Jánošíkovi Diery dětské hřiště.

Švirdu ještě do naplnění jeho další výzvy čekalo 30 km, což jsem mu teda v tomhle terénu nezáviděl. Hole byly spíše na obtíž, každých pár metrů bylo třeba se přidržet rukou, šplhat po žebřících atd. O dalších 1000 výškových moje cesta skončila. V plánu jsem totiž po návratu z Austrálie měl kvůli únavě a bolavé kyčli max 5 hodin běhu. Nezbývalo mi tak než se otočit a užít si seběh dolů k holkám. Den jsem tak zakončil na 28k/2400m+. To v ČR nenatočíte.

Hodil jsem na sebe čisté oblečení, úvazek a vyrazil s Anďou a Miriam ještě na lehké ferraty přímo u Weichtelhausu, zatímco Švirda dotáčel zbylé kilometry… Další den jsme chtěli už být ve Žďáře a tak naše krátké Rax Alps dobrodružství skončilo. Něco mi ale říká, že tam zase brzo vyrazíme – kousek od Brna se tam totiž skrývá doslova ráj!

DNS na MČR Perun Skymarathon

Tak si to zrekapitulujme. O úspěšném závodě (jako minulý rok) se přece jen píše jednodušeji než o neúspěchu, natož o DNS (did not start). Zima byla tréninkově celkem obstojná. I přes to, že jsem byl většinou přes týden v práci v Brně jsem toho celkem dost nalyžoval, párkrát si i slušně zazávodil a o víkendech chodil často dvoufáz běh/lyže v NMNM. V únoru jsem se při delším výběhu ve Španělsku cítil naprosto skvěle—po 47 km/2700m+ jsem měl pocit, že jsme sotva vyběhl… a už už se těšil na závodní sezónu.

Na druhou stranu jsem si uvědomoval, že mě čeká náročné pracovní jaro a proto jsem se rozhodl až do léta (vyjma menších vysočinských krosů) naplánovat jen tři velké závody: 1. MČR Perun Skymarathon (květen), 2. Livigno Skymarathon (světák, červen) a 3. Tatranská Šelma (srpen).

Březen: bolavá kyčel, na rady doktora snižuji dlouhodobě kilometráž z 90-100k/týden na 60-70k. Pracovní cesta USA, trénink trpí :)

Duben: pracovní cesta Austrálie, trénink držím, ale nic moc kvalitního. Rax Alps. Pozitivní je, že kyčel se lepší. Po návratu z cest dávám v Brně pár slušných tréninků (20k/1200m+ je na obědovou pauzu pro zaměstnance IT firmy celkem slušné meníčko :)).

Přelom duben/květen: týden před Perunem dávám tréninkově domácí srdcovku kros Žďár – Račín, s cílem obhájit loňské vítězství. Necelá desítka lesem, třetí místo a o více než minutu pomalejší čas než minulý rok naznačují, že to není ono.

O pár dní později už se hlasí bacil, teplota, škrábání v krku… no klasika :) V pátek ráno vyjíždím s Anďou směr Beskydy a doufám, že se stane zázrak, bolest dutin opadne a na Perunu budu startovat. V Olomouci už je mi ale tak zle, že to otáčíme… Toť celý příběh.

Někdy se daří, někdy ne. 8 dní volna pomohlo a další víkend jsem vyrazil na Šumavu s kolegy na Vltava Run. Běhalo mi to po nemoci překvapivě dobře, ale o tom třeba až někdy příště. Teď už se těším na příští týden na tréninkové km do Dolomit. Giro d’Italia!