Co se dá stihnout za 84 hodin? Na jednu stranu se 3,5 dne přepočítáno v hodinách může zdát jako chvíle. Na druhou stranu je to pořád 3,5 dne, obrovské množství času, a když člověk má dobrou příležitost, tak je třeba toho času využívat co nejvíce. Už je to více než rok, kdy jsem napsal článek 45 hodin z Brna na Gerlach a přes Malou Fatru zpět. Takovéto rychlo-akce se mi hrozně líbí (ostatně za pár hodin vyrážím doslova na otočku opět na Malou Fatru), člověk nemusí plánovat dovolenou atd. a i tak toho stihne hodně.
Když tedy od taťky přišla nabídka, abych se k nim připojil na letošní Giro d’Italia v italských Dolomitech, byla moje první myšlenka jasná: ráno běh, přes den remote práce, odpo/navečer bajk. A k tomu je údolí Canazei s kilometry trailů, silnic a singletracků (a taky italských kaváren) jako stvořené!
Po brzkém středečním odjezdu v 5 ráno jsme odpoledne ještě stihli etapový dojezd Gira na hlavní třídě právě v Canazei—vidět finišovat borce v 70-80 km/h byl docela zážitek. Já už ale vzhlížel k vrcholu Spiz. Cíl tradičního závodu Vertical Kilometer se tyčí, jak název napovídá, 1000 výškových metrů přímo nad horským městečkem. Sice jsem byl po 10 hodinách v autě dost zatuhlý, ale nemohl jsem si pomoct. Za 55 min skrz bláto, sníh a neuvěřitelně prudkou stezku (za rok jsem zapomněl, jak prudké to je… holt 2,2km/1000m+ prudké být musí) se už kochám od vrcholového kříže pohledem na masivy Piz Boe, Marmolady a z druhé strany Sasso Lungo a Langkopfelu. Musím zahánět myšlenky, že už tady zůstanu na dobro a druhou stranou po hřebeni sbíhám zpět s vidinou italské večerní hostiny v místní restauraci.
středa: 1.fáze: běh 12,7 km/1100m+
Další den (čtvrtek) je jedna z královských horských etap Gira—jede se Sellaronda s průsmyky Passo Pordoi, Campalongo, Gardena atd… Táta s kolegy vyrážejí už ráno na kole na Passo Pordoi. Já od rána cca do 11 pracuju a pak si dávám svižným tempem právě Passo Pordoi. Z Canazei nekonečnými serpentinami míří na Pordoi stovky cyklistů—právě kvůli vrchařskému průjezdu pelotonu Gira. Cestou stíhám namíchnout některé ošlehané Italy na silničkách (přece jen když je předjíždí bajker asi nevidí rádi). Nahoře zdravím zbytek skupiny, borci už dávají Spritz a kávičky. Do průjezdu pelotonu zbývá ještě 1,5 hodiny tak sjíždím dolů pod Arabbu a dávám si stoupání na Pordoi ještě z druhé strany. S takovými výhledy na okolní horské velikány to jde samo… První bajkovou fázi končím výjezdem na Passo Sella, pár hodin zase pracuju a před večeří stíhám ještě 10 km výklus pod úpatím Marmolady…
čtvrtek: 2. fáze: MTB 62,1 km/2080m+
čtvrtek: 3. fáze: běh 10 km/290m+
V pátek pořadí tréninků měním—vzhledem k tomu, že kolegové chtějí odvést na Passo Sella autem, aby dál pokračovali na kole, tak hážu do kufru maratonky a batoh a z 2200 mnm sedla vyrážím vstříc dobrodružství ve skalách Sasso Lungo. V sedle pod Langkopfelem jsem za necelých 40 minut, nicméně přemrzlý sníh, do kterého pečou silné sluneční paprsky mne trochu vyvádí z míry. V prudkém klesání sněhovým převisům moc nevěřím a radši otáčím zpět do civilizace. Cestou zpět dávám aspoň ještě nižší Col Rodella a den zakončuji cyklistickou klasikou Sellaronda… víc takových dní.
pátek: 4. fáze: běh 9,5 km/891m+
pátek: 5. fáze: MTB 66,7 km/2060m+
Poslední den už se mi vstávalo o poznání hůře. Po pár hodinách u notebooku se ale odhodlávám a vybíhám opět směr VK na Spiz. Prakticky ve stejném čase jako o pár desítek hodin před tím stojím u vrcholového kříže a tentokrát si cestu prodlužuju ještě na sněhem pokrytý hřeben Su L’Aut (2515 m.n.m.). Mám posledních pár hodin do odjezdu a tak si říkám, že toho ještě využiji—po krátké poobědové siestě měním běžecké maratonky za bajkové tretry a vyrážím opět směr vražedná stoupání na Sellu a Pordoi. Na celou Sellarondu už ale nemám morál :-) Tak už jen carbonara, kávička a 10 hodin v autě zpět domů… What a trip!
sobota: 6. fáze: běh 14,6 km/1265m+
sobota: 7. fáze: MTB 55,8 km/1460m+
Celkem za 3,5 dne: 241 km/16 hodin/9200m+
—-
o další týden později
—-
Tenhle blog mám rozepsaný už měsíc a stále jsem neměl čas to dotáhnout. V úvodu jsem psal, že se zrovna chystám na Fatru. No a dnes už je týden od chvíle, kdy jsem se z Fatry vrátil :-) Tak jen krátce—protože, to byla akce s bráchou, která taky stojí za zmínku. 37,6 km s 3600 nastoupanými metry přece jen člověk nedá každý den.
V sobotu večer jsem vyzvedl Marťu na nádraží v Brně-Krpoli a o 3 hodiny později už jsme přemýšleli, kde složíme hlavu ve Vrátné Dolině pod Kriváňským hřebenem. K naší smůle předpověď Norům příliš nevyšla a my jsme přijeli do tmy a vytrvalého deště. V tom se nám stan opravdu stavět nechtělo, tak jsme se rozhodli, že přespíme v autě. Co si budeme nalhávat, ráno v 7 jsme byli pěkně rozlámaní a myšlenka na přeběh celé Fatry v bahně, dešti a mlze se nám ani trochu nezamlouvala. Ve dvou se to ale lépe táhne, ani jeden z nás nechtěl být ten, kdo bude fňukat.
Měli jsme za cíl vymyslet přirozený okruh, který by protínal celý hlavní hřeben Fatry a začínal a končil na stejném místě. Minulý rok jsem se Švirdou udělal podobnou akci, akorát jsme přeběhli celou Kriváňskou Fatru z bodu A (Terchová) do bodu B (Strečno). Letos jsme chtěli okruh, což bylo podstatně těžší vymyslet.
Nakonec jsme zvolili trasu Starý Dvor ve Vratné Dolině – Chata na Grúni (po modré) – Štefanová – Horne Diery – Maly Rozsutec ->> hřebenovka po červené přes Velký Rozsutec Stoh, Steny,…. klasika až na Velký Kriváň – Malý Kriváň – zpátečka a přes méně známý boční hřeben po modré přes Kraviarske a Baraniarky zpět dolů. Ufff, 3600m+ v tom bahnu dalo zabrat…
GPS záznam na Strava (Malá fatra 37,6 km/3573m+)
Celý den to byl takový boj bahno, mlha na pár metrů vs my a naše hole :-) Nakonec jsme to nějak doklepali, na ty podmínky čas 7 hodin (6 hodin pohybu) je vlastně docela slušný… Bylo to ale kvůli bahnu pomalé, a skrz tu mlhu to vůbec neutíkalo. Času v horách ale člověk nelituje nikdy, stálo to za to. Ledová koupel v řece už byla jen za odměnu… Pak už jen rychle autem do Brna, Marťa na vlak a ráno v 5 na vodu, já domů a ráno do práce. Next stop… Norway!
Keep Moving 
Leave a Reply