Keep Moving

Další služební cesta do USA mě nezastihla v nejlepší formě. Po letních (a stále trvajících) problémech s kyčlí mne v září sejmula rýmička, která se mě držela asi 2 týdny. Ten nejhorší den, kdy by každý muž radši ležel v posteli a litoval se, mě čekal přelet do Bostonu. Do toho jsem pár dní před cestou zjistil, že mám letenky s AirBerlin, kteří několik týdnů před tím vstoupili do insolvence. Ve Vídni mě ujistili, že je to ok, a lety mám potvrzené. O to větší překvapení mě čekalo v Dusseldorfu, kde jsem si kvůli zpožděnému letu dal sprint přes celý terminál, abych 10 min před uzavřením gatu zjistil, že nikam neletím.

Můj zpáteční let z US je zrušený a do US na ESTA mě prý bez zpátečního letu nepustí. Pod návalem terminálového přeběhu a rýmičkové nemoci byla hádka poměrně krátká, za 10 minut jsem seděl v poloprázdném letadle a o pár hodin později už jsem se potil ve firemním bytě v New Hampshire.

Původní plán byl celkem jasný – čtvrtek, pátek práce, víkend na horách White Mountains a další týden na konferenci INBOUND v Bostonu. Ve čtvrtek jsem se cítil hrozně, ale pracovní povinnosti nějak zvládl, v pátek jsme s kolegou museli na otočku za partnerem do Bostonu a navečer už vyráželi směrem sever a hory.

New Hampshire…. Live free or die.

New Hampshire není úplně typická Amerika. Nachází se na severovýchodě USA přímo pod hranicí s Kanadou. Největší město má jenom 110,000 obyvatel a mrakodrapy byste tam hledali jen těžko. Bez auta jste v NH dost ztracení a těžko si pěšky zajdete na kávu, natož na nákup. Čím je tento stát také zajímavý je, že nemají daň z příjmu. Za to je zde brutální daň z nemovitosti. Nejlepší je tedy asi pracovat v NH a žít ve vedlejším Maine nebo Massachusetts.

Příroda mi přijde dost podobná české krajině – pole, lesy, louky… samotné White Mountains jsou takové české Jeseníky. Žádné velehory, na druhou stranu na víkendový výlet ideálka.

My jsme si na víkend vybrali oblast Waterville Valley. Způsob, jakým se ve White Mountains stanuje, mě nadchnul a je vidět, že to Amíky s velkými tereňáky baví. Existuje tam totiž nespočet venkovních tábořišť, které si můžete dopředu online zarezervovat a samotná operativa na místě je samobslužná. Máte k dispozici cca 20x20m plácek pro sebe, auto a stany. Je tam gril, společné záchody, pumpa na vodu a that’s it. Sprchu představuje leda tak divoká řeka, recepce je v podobě schránky, do které hodíte $20 na den za celý plac. Čas strávený v přírodě byl skvělou pauzou od práce – celý den mít na starosti jen trek, jídlo, vodu, pivko, grilování a pořádný spánek na čerstvém vzduchu… paráda.

V sobotu jsme podnikli celodenní výšlap na Sandwich Mountain (jen cca 1300 m.n.m) a večer jsem se šel ještě proklusnout po trailech zdejšího lyžařského XC centra. V neděli jsme si udělali menší roadtrip po NH: přes koupačku v obřím jezeře Lake Winnioeseaukee, známou pláž Hampton Beach až po večerní proběhnutí na trailech v Uncanoonuc Mountains, na kterých jsem běhal před půl rokem.

#INBOUND17 – Welcome to the digital experience economy

V pondělí brzo ráno jsem se přesunul do Bostonu, hlavního města sousedního státu Massachusetts. Čekaly mě čtyři dny na konferenci INBOUND, kterou pořádá firma Hubspot. INBOUND je jednou z největších sales/marketingových konferencí na světě zameřenou na digitální technologie. AR/VR/AI/chatbots…

Někdy si říkám, kam ten svět směřuje. Nicméně nemá cenu proti digitalizaci bojovat, naopak je třeba, aby se člověk naučil s technologiemi pracovat a využívat je správným směrem. To vše při zachování svých hodnot a nějakého životního názoru. Zároveň bude do budoucna velkou výzvou, jak toto předávat mladé generaci, která se již do digitální doby narodí. Zajímavým spestřením konference byla i keynote od Michelle Obama, což musím uznat, že byl docela silný zážitek. Pokud by někdo měl zájem o mé zapisky z konference, rád nasdílím.

Co dělá běžec, když nemůže běhat?

Od posledního blogu z Norska se toho jako vždy opět hodně událo, a o většině akcí nemám šanci psát samostatné blogy. Pořád platí, že jsem v podstatě celou letošní běžeckou sezónu musel vypustit. Problémy s kyčlí mě nepustily do plného tréninku a vše vygradovalo před Norskem, kdy mi kyčel začala přeskakovat. Co s tím? Základem je samozřejmě vyšetření u specialisty. I tak se ale člověk poměrně rychle smíří s tím, že si chvíli nezazávodí a hledá alternativy, kterých je víc než dost:

1. Rehabilitace
2. Foam rolling, balanční podložky, bouldering a kompenzační cvičení
3. MTB/silniční cyklistika – po letech jsem se vrátil k častějšímu bajkování a dokonce si zajel i dva závody a vyrazil na víkend s bráchama a tátou do Rychlebských hor. MTB mě opět dost chytlo—dokonce tak, že to vypadá, že letos budu mít po letech více naježděno než naběháno :-) Okolo Libice jsme s Marťou vybouchali v terénu průměrem skoro 28 km/h, a v září jsme se projeli v závodě trojic s bráchama na Krkonošské 70. Super zážitek.
4. Trekování & kempování – s Anďou jsme se podívali do Adršpachu, Prahy, Krkonoš a udělali několik výletů po Vysočině, na místa kde jsme třeba ještě ani nebyli.
5. Kolečkové lyže – k tomu jsem se zatím nedostal, ale je to v záloze pro příští sezónu, kdyby kyčel pořád na 100% nespolupracovala
6. Plavání – v létě preferuju venkovní plavání v rybníce, v přírodě je to jako vždy nej J
7. Dát si pauzu a chvíli prostě netrénovat (nejméně preferovaná varianta :D)

Ve výsledku tedy nemožnost běžeckého tréninku člověku poskytne čas podnikat další věci. Nyní po 4 měsících (a jednom měsíci úplně bez běhu) se už pomalu vracím k tréninku – kyčel zvládá cca 40-60 km týdně, což je 50-60% kilometráže na kterou jsem byl zvyklý. Hlavní problém je v tom, že trénink na kole bere výrazně více času než běh, kdy během týdne můžu trénovat přes oběd. Na kole se člověk po hodině sotva rozjede…

V každém případě věřím, že jsem na správné cestě. Minulý víkend jsem poprvé snad po půl roce kyčel otestoval na závodě – s bráchou jsme vyhráli 47 km dlouhý Maraton Dvojic z Jimramova do Žďáru. Fajn zážitek a kyčel přežila i úseky okolo 3:30-3:40/km, tak snad bude dobře.

Za týden už zase letím do USA – tentokrát mě čeká Vídeň -> Londýn -> Boston -> Chicago -> New York -> Salt Lake City -> Dallas -> Londýn -> Víděň. V Utahu máme naplánováno na pár dní vzít dovolenou a prozkoumat tamní kaňony a údolí!