USA: Na otočku do White Mountains & INBOUND17

Další služební cesta do USA mě nezastihla v nejlepší formě. Po letních (a stále trvajících) problémech s kyčlí mne v září sejmula rýmička, která se mě držela asi 2 týdny. Ten nejhorší den, kdy by každý muž radši ležel v posteli a litoval se, mě čekal přelet do Bostonu. Do toho jsem pár dní před cestou zjistil, že mám letenky s AirBerlin, kteří několik týdnů před tím vstoupili do insolvence. Ve Vídni mě ujistili, že je to ok, a lety mám potvrzené. O to větší překvapení mě čekalo v Dusseldorfu, kde jsem si kvůli zpožděnému letu dal sprint přes celý terminál, abych 10 min před uzavřením gatu zjistil, že nikam neletím.

Můj zpáteční let z US je zrušený a do US na ESTA mě prý bez zpátečního letu nepustí. Pod návalem terminálového přeběhu a rýmičkové nemoci byla hádka poměrně krátká, za 10 minut jsem seděl v poloprázdném letadle a o pár hodin později už jsem se potil ve firemním bytě v New Hampshire.

IMG_3245

Původní plán byl celkem jasný – čtvrtek, pátek práce, víkend na horách White Mountains a další týden na konferenci INBOUND v Bostonu. Ve čtvrtek jsem se cítil hrozně, ale pracovní povinnosti nějak zvládl, v pátek jsme s kolegou museli na otočku za partnerem do Bostonu a navečer už vyráželi směrem sever a hory.

New-Hampshire-Live-Free-or-Die

New Hampshire…. Live free or die.

New Hampshire není úplně typická Amerika. Nachází se na severovýchodě USA přímo pod hranicí s Kanadou. Největší město má jenom 110,000 obyvatel a mrakodrapy byste tam hledali jen těžko. Bez auta jste v NH dost ztracení a těžko si pěšky zajdete na kávu, natož na nákup. Čím je tento stát také zajímavý je, že nemají daň z příjmu. Za to je zde brutální daň z nemovitosti. Nejlepší je tedy asi pracovat v NH a žít ve vedlejším Maine nebo Massachusetts.

Příroda mi přijde dost podobná české krajině – pole, lesy, louky… samotné White Mountains jsou takové české Jeseníky. Žádné velehory, na druhou stranu na víkendový výlet ideálka.

IMG_3074

My jsme si na víkend vybrali oblast Waterville Valley. Způsob, jakým se ve White Mountains stanuje, mě nadchnul a je vidět, že to Amíky s velkými tereňáky baví. Existuje tam totiž nespočet venkovních tábořišť, které si můžete dopředu online zarezervovat a samotná operativa na místě je samobslužná. Máte k dispozici cca 20x20m plácek pro sebe, auto a stany. Je tam gril, společné záchody, pumpa na vodu a that’s it. Sprchu představuje leda tak divoká řeka, recepce je v podobě schránky, do které hodíte $20 na den za celý plac. Čas strávený v přírodě byl skvělou pauzou od práce – celý den mít na starosti jen trek, jídlo, vodu, pivko, grilování a pořádný spánek na čerstvém vzduchu… paráda.

V sobotu jsme podnikli celodenní výšlap na Sandwich Mountain (jen cca 1300 m.n.m) a večer jsem se šel ještě proklusnout po trailech zdejšího lyžařského XC centra. V neděli jsme si udělali menší roadtrip po NH: přes koupačku v obřím jezeře Lake Winnioeseaukee, známou pláž Hampton Beach až po večerní proběhnutí na trailech v Uncanoonuc Mountains, na kterých jsem běhal před půl rokem.

IMG_3060

#INBOUND17 – Welcome to the digital experience economy

V pondělí brzo ráno jsem se přesunul do Bostonu, hlavního města sousedního státu Massachusetts. Čekaly mě čtyři dny na konferenci INBOUND, kterou pořádá firma Hubspot. INBOUND je jednou z největších sales/marketingových konferencí na světě zameřenou na digitální technologie. AR/VR/AI/chatbots…

IMG_3205

Někdy si říkám, kam ten svět směřuje. Nicméně nemá cenu proti digitalizaci bojovat, naopak je třeba, aby se člověk naučil s technologiemi pracovat a využívat je správným směrem. To vše při zachování svých hodnot a nějakého životního názoru. Zároveň bude do budoucna velkou výzvou, jak toto předávat mladé generaci, která se již do digitální doby narodí. Zajímavým spestřením konference byla i keynote od Michelle Obama, což musím uznat, že byl docela silný zážitek. Pokud by někdo měl zájem o mé zapisky z konference, rád nasdílím.

Co dělá běžec, když nemůže běhat?

IMG_3097

Od posledního blogu z Norska se toho jako vždy opět hodně událo, a o většině akcí nemám šanci psát samostatné blogy. Pořád platí, že jsem v podstatě celou letošní běžeckou sezónu musel vypustit. Problémy s kyčlí mě nepustily do plného tréninku a vše vygradovalo před Norskem, kdy mi kyčel začala přeskakovat. Co s tím? Základem je samozřejmě vyšetření u specialisty. I tak se ale člověk poměrně rychle smíří s tím, že si chvíli nezazávodí a hledá alternativy, kterých je víc než dost:

  1. Rehabilitace
  2. Foam rolling, balanční podložky, bouldering a kompenzační cvičení
  3. MTB/silniční cyklistika – po letech jsem se vrátil k častějšímu bajkování a dokonce si zajel i dva závody a vyrazil na víkend s bráchama a tátou do Rychlebských hor. MTB mě opět dost chytlo—dokonce tak, že to vypadá, že letos budu mít po letech více naježděno než naběháno :-) Okolo Libice jsme s Marťou vybouchali v terénu průměrem skoro 28 km/h, a v září jsme se projeli v závodě trojic s bráchama na Krkonošské 70. Super zážitek.
  4. Trekování & kempování – s Anďou jsme se podívali do Adršpachu, Prahy, Krkonoš a udělali několik výletů po Vysočině, na místa kde jsme třeba ještě ani nebyli.
  5. Kolečkové lyže – k tomu jsem se zatím nedostal, ale je to v záloze pro příští sezónu, kdyby kyčel pořád na 100% nespolupracovala
  6. Plavání – v létě preferuju venkovní plavání v rybníce, v přírodě je to jako vždy nej J
  7. Dát si pauzu a chvíli prostě netrénovat (nejméně preferovaná varianta :D)

Ve výsledku tedy nemožnost běžeckého tréninku člověku poskytne čas podnikat další věci. Nyní po 4 měsících (a jednom měsíci úplně bez běhu) se už pomalu vracím k tréninku – kyčel zvládá cca 40-60 km týdně, což je 50-60% kilometráže na kterou jsem byl zvyklý. Hlavní problém je v tom, že trénink na kole bere výrazně více času než běh, kdy během týdne můžu trénovat přes oběd. Na kole se člověk po hodině sotva rozjede…

DSCF2228

V každém případě věřím, že jsem na správné cestě. Minulý víkend jsem poprvé snad po půl roce kyčel otestoval na závodě – s bráchou jsme vyhráli 47 km dlouhý Maraton Dvojic z Jimramova do Žďáru. Fajn zážitek a kyčel přežila i úseky okolo 3:30-3:40/km, tak snad bude dobře.

Za týden už zase letím do USA – tentokrát mě čeká Vídeň -> Londýn -> Boston -> Chicago -> New York -> Salt Lake City -> Dallas -> Londýn -> Víděň. V Utahu máme naplánováno na pár dní vzít dovolenou a prozkoumat tamní kaňony a údolí!

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s