Keep Moving

Zasloužený odpočinek s pivkem po závodech je nejlepší čas doplnit blogové resty z posledních týdnů a měsíců. O víkendu jsme byli s bráchou na slovenském skyrace v Nízkých Tatrách – Poludnica Run (23km/1600m+) a byl to luxus. Až na to, že jsem ve vedru v polovině závodu schořel jak hadrová panenka. Za to brácha to zabil a doběhl druhý z Čechů, čímž si vyběhl nominaci na Mistrovství světa do 23 let na Gran Sassu.

Ale to je jiný příběh. Dnes bych se chtěl myšlenkama vrátit o pár týdnů zpět, do evropského epicentra outdoorových sportů – Innsbrucku. Prodloužené květnové víkendy nabízely ideální příležitost vymyslet nějaké sportovní lumpárny. První víkend jsem udělal 51km FKT Žďárskými vrchy a druhý víkend padla volba na Innsbruck. Ten nabízí nespočet horských výzev, kterým jsme rozhodně za 3 dny nebyli schopni dostát. Každopádně nás tam čekal azyl u mého kamaráda Ondry, takže plánování netřeba.

V sobotu brzo ráno jsme vyrazili z Brna a cestou jsme chtěli potrestat nějaký výběh ve střední části Rakouska. Prstem jsme ukázali na oblast kolem jezer Wolfgansee a Attersee. Jedná se o jeden z mnoha rakouských sportovních rájů (mírně ze mě mluví závist), pro který je charakteristický šílený bajkový závod Salzkammegut Trophy (mám to v radaru do budoucna). Cílem prvního výběhu byl ovčí kopec, čili Schafberg, kde jsme si naplánovali výživný okruh o skyrunningových parametrech 27k/1700m+.

Den 1: Schafberg Up & Down

V 11:50 vyrážíme od parkoviště u jezera Attersee nahoru po červené. Mezi kapkami deště klušeme nekonečným kopcem k typické alpské usedlosti Eisenauralm a krotíme zklámaní z všudypřítomné mlhy a deště. Trochu se divíme, že jsme na úvodních 9 kilometrech nastoupali “pouze” 520 metrů. Údiv nás ale rychle přechází – od poslední chaty Eisenauralmu už je to klasická hůlkařina = poctivá alpská stojka.

Za několik desítek minut nás ale příroda nutí smát se od ucha k uchu – pro takovéto okamžiky člověk žije! Z jižní strany se nám z mlhy zjevuje pleso Suissensee a hory nám skýtají neuveřitelný pohled na severní stěnu Schafbergu, která pomalu vystupuje z mytického oparu. Rychle traverzujeme zprava a nahoru se vydáváme po sportovní trase šmrncnuté lezením – Himmelspfortenweg.

Poměrně rychle nám ale úsměv tuhne – na západní straně je na začátku května stále hodně sněhu a brutální sklon až 47% sklon není žádná sranda. Kombinace nejistého sněhu, kamenů a skály nás udržuje nejisté až na vrcholovou vyhlídku, kde ovšem opět vládne majestátní mlha.

Celý Schafberg obíháme a nekonečné traily nás vedou zpět k plesu. U auta už nás čeká zasloužený kotel těstovin, a o pár hodin později už dáváme pivko v Ondrově bytě uprostřed Innsbrucku. Na jednu stranu výhled na Nordkette, na druhou Patscherkofel… Ondrovi se nedivím, že neváhal vyměnit fajnové kancly Kentica za tuhle přírodní parádu…

GPS záznam: https://www.strava.com/activities/1551343316

Innsbruck – nejlepší město pro život?

Před nějakou dobou jsem si dělal cvičení, při kterém jsem si zkoušel zanalyzovat na základě různých kritérií (příroda, hory, práce, služby, rodina, přátelé, terény na běh/lyže/kolo atd.), kam bych se měl jednou usídlit. Anďa zatím řádí na svém maratonu s názvem medicína, takže prozatím je to stále Brno, ale nebude to věčně.

V ČR mi z mé matice vyskočila místa jako rodná Vysočina (kde vede rodina, dostupnost, příroda, MTB/lyže, pokulhávají ale hory či terény na běhání), nebo třeba Liberec. Hodně vysoko byl ale právě Innsbruck, který je sice už poměrně daleko, nicméně po dálnici pořád nějakých 6 hodin a v kombinaci všeho až na rodinu suverénně vede. Holt to ale vypadá, že trochu rodinný typ asi jsem.

Necháme se překvapit, kam nás další roky zavanou. Každopádně těchto pár dní pozici Innsbrucku v mém žebříčku jen posílilo. Je to ráj, jak jsme poznali hned další ráno!

Den 2: Sněhový traverz Nordkette

O 7 ranní nás Innsbruck uvítal slunečními paprsky a o dvě hodiny později už stoupáme prudkým stoupáním směrem Seegrube vstříc legendární stěně Nordkette. Čeká nás celý den v horách – plán je “vyběhnout” 1300m stoupání k horní stanici lanovky Seegrube a následně dle sněhových možností přetraversovat západním směrem pod Nordkette a po alpských pěšinkách seběhnout zpět do Innsbrucku. 1300m+ na 5 km je už docela solidní stoupák – GPS ukázala na jednom kilometru 430m+ a podle toho jsme byli i prošití. S Marťou jsme se nahoru totiž nešetřili – za odměnu nám byly ale luxusní seběhy sněhem a další horská sranda.

Takovéto dny mám fakt rád. Ráno člověk vstane, nasnídá se a v podstatě jen přemýšlí, jaký vrchol vyběhne. Často si uvědomuju, jaké štěstí máme. Nehledě na únavu z dalších 28km/2000m+ štreky jsou takové dny především neuvěřitelným odpočinkem pro mysl i duši :-)

GPS záznam: https://www.strava.com/activities/1553656803

Den 3: Do oblak na Patscherkofel

Třetí ráno nás opět přívitalo slunečním pohlazením a my jsme se z balkonu zadívali tentokrát jižně – k vrcholu Patscherkofel. Ondru bohužel po Nordkette a předchozím víkendu ala 70k ultratrailu rozbolelo koleno, a tak jsme s bráchou opět sami ve dvojici louskali metr za metrem v dalším 1200m+ stoupání. To holt u nás doma nenajdeme. Lesy pod vrcholem plné mechu prosvícené paprsky slunce… ještě, že už jsme cítili únavu z předchozích dní, jinak bychom si fakt připadali jako v pohádce. Samotný vrchol Patscherkofelu není kvůli několika stavbám a vysílači nic moc, ovšem jižní pohled na nekonečno skalnatých a sněhových vrcholů to hravě vynahradí. Pokud to člověka omrzí, stačí se jen otočit a obdivovat výhled na samotný Innsbruck se siluetou Nordkette. To bych si nechal líbit častěji!

Za vrcholem na hřebeni směrem k Viggarspitze nás sice opět překvapily závěje sněhu, nicméně občasné zapadnutí po prsa do sněhu není nic, co by se nedalo vydržet.

Sněžný a technicky náročný seběh vystřídal po několika kilometrech postupně se rozšiřující trail, který nás zavedl po 18k/1400m+ zpět k autu. Co vám budu povídat, moc se nám směr Brno nechtělo a nejradši bychom okolí Innsbrucku tak rychle neopouštěli. Tak zase příště!

GPS záznam: https://www.strava.com/activities/1555623533