Keep Moving

Až nucený předzávodní odpočinek na terase s výhledem na okolní 3000m+ vysoké vrcholky mne donutil dodělat blogové resty za poslední měsíce. Od začátku roku jsem byl tak trochu v jednom kole, spíše centrifuze. Služebně 2x USA, 3x UK, do toho zimní tréninkový kemp ve Španělsku, 2x Malá Fatra, Krkonoše, 2x Šumava, 1x Brdy, 1x Orličky… Plánování svatby, Andiny státnice. Zpětně nějak nenacházím motivaci psát o všem blog zvlášť, raději si vypůjčím sílu fotek. Nicméně musím přiznat, že aktuální pohodu před skyrunningovým světákem v Livignu si hodně užívám a ani se mi zítra nechce moc závodit, klidně bych dál seděl na terase, koukal na hory a usrkával celý den italské kávy :)

Americké „Barkley“ terény v New Hampshire

Na přelomu března a dubna jsem měl během 2-týdenní služebky v USA v plánu pořádně potočit v terénech severovýchodu v New Hampshire a v Maine. To nakonec nedopadlo – jednak jsem musel služebně hodně přelétávat po Státech, a o volném víkendu mne White Mountains stejně jako před před 2 lety opět nepustily – 1,5 metru sněhu a minusové teploty mne vytlačily opět pouze na okraj Uncanoonuc Mountains, kde už jsem dvakrát běhal. Sníh tam nebyl, za to mne čekala zvláštní kombinace ledu a bahna.

Bajkové Brdy

Po příletu z USA jsem doslova z letiště rovnou zamířil na bajkový víkend do Brdů, kde jsme měli s tátou a bratry v plánu další ročník naší tradiční chlapské bajkové akce LVB. Asi to bylo únavou z časového posunu, ale Brdy mne zas tolik nenadchly. Pár hezkých míst tam je, to samozřejmě, ale potřebu vracet se nijak necítím. Víkend na MTB s bráchama a tátou ale na výbornou, to je jasné.

• 

Moc pěkně akci i trasy zmapoval brácha: https://jrborek47.wixsite.com/9rocks/brdy-19

Orlice Cup

Další víkend byl konečně ve znamení závodů. S bráchou a Matějem se letos chystáme na Dolomittenmana, a to byl jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli otestovat týmového ducha na Orlice Cup – terénní štafety v podobě 15 km terénní běh, 30km MTB a závěrečný kajak. Dubnové počasí nás pod Orličkami trochu zaskočilo, ale tým se osvědčil – domů jsme vezli bronzovou a já jsem si skvěle zazávodil – 58min poctivého nastupování a závodění o každý metr.

Velikonoční Krkonoše

Na Velikonoce jsme s A oslavili skoro-doktorství prodlouženým víkendem v Krkonoších. Sněhu nad hlavu, ledu taky dost (při výjezdu nad Pec k hotelu to na letních gumách musel vzdát), na Sněžce davy, ale hory kam se podíváš, takže jak jinak než krása.

Na otočku do Minneapollis

Jen co jsem se po Brdech vzpamatoval z časového posunu, už jsem mířil znovu do USA. Týden v Minnessotě byl ve znamení práce, a tréninkově mě program pustil jen do přilehlých městských parků. Minneapollis nicméně v porovnání s jinými městy působí celkem přívětivě :)

12 hodinovka z Brna na Malou Fatru a zpět

Po návrtu mě čekala ještě jedna služebka do Londýna, mezitím jsem ale stihl ještě na otočku jednodenní přeběh Malé Fatry. Z Brna v 6:00, po 9 vybíháme a postupně si užíváme klasické hřebenovky – Kriváň, Steny, Stoh, Rozsutce… až se tají dech. A v 19:00 večer už si pochutnáváme na Andiných lasagních zpět v Brně. Tyhle akce jsou náročné, ale hrozně mě baví – člověk má pocit, že ten den fakt žil.

Trocha sportovního cirkusu na Vltava Runu

Začátek května mne zastihl na Šumavě, kam jsem s kolegy vyrazil na Vltava Run – štafetový běh ze Šumavy do Prahy. Týmový zážitek opět fajn, sranda byla a bavilo mě i to předbíhání. Nicméně celkově mě tahle akce prostě k srdci moc nepřirostla – když člověk vidí běžce, kteří místo aby běželi, soustředili se na výkon nebo aspoň tu přírodu kolem, tak jdou a natáčí se live na mobilu, tak je mu z toho nevolno. V takových případech to už se sportem nemá nic moc společného, nehledě na charakter organizace, z které čiší zejména touha vydělat. Nechci to ale jednostranně kritizovat, protože ten týmový element je silný a dělá z Vltava Runu určitě zajímavý podnik.

Vysoká bajková na Králi Šumavy

Další akcí byl bajkový Král Šumavy – 78km/2500m+ mne upřímně celkem vytrestalo. Jet to s 850 naježděnými kilometry, v podstatě jen z běžeckého tréninku, znamenalo celkem bolestivý zážitek. Ty parametry třeba v porovnání s tím, co trénujeme doma na Vysočině nejsou nijak šílené – rozdíl byl ale v terénu – drtivá většina trati kořeny, šutry atd., člověk si neodpočinul nahoru ani dolů. Po 20km v brutálních výjezdech na kořenech se mi chtělo končit, ale pak jsem se nějak rozjel – bylo z toho cca 50.místo cca z 600-700 lidí, borci kolem mne měli najeto v průměru 5000-6000km, tak nakonec asi dobrý :)

Livigno Skymarathon

Symbolickým zakončením první poloviny 2019 pro mne byl závod světového poháru ve skyrunningu v italském Livignu, ale o tom zase až příště – to si zaslouží vlastní řádky – zatím jen ochutnávka.