Zvláštní. Sedím nad prázdným dokumentem s nadpisem 2018/2019 a přemýšlím, čím začít další zhodnocení roku. Pro inspiraci koukám na ten poslední (2017/2018) a vidím, že začínal řečnickou otázkou, kterou právě (už reálně) aktivně řešíme: kam budou směřovat naše další kroky.
Nic jsem nepodcenil, a rovnou jsem si na to tentokrát zpracoval menší analýzu. Ne, nejsem takový pošuk, abych tak důležité rozhodnutí udělal na základě matematického modelu. Na druhou stranu je pro mě místo, kde strávím drtivou část svého dospělého života poměrně zásadní. I proto mne baví podívat se na problém volby místa pro život i čistě racionálně – tady je výsledek: Analýza nejlepšího místa pro život.
Rok 2018 na první pohled začal celkem normálně – Anďa pokračuje ve svém boji s medicínou a já kombinuji práci, trénink, hory atd. Rok je ale dlouhá doba a když se nad tím člověk ohlédne, zjistí že se toho stane opravdu hodně. Řečí čísel přes 6500 odsportovaných kilometrů, 150.000 nastoupaných metrů, 16 navštívených zemí, 11 služebních cest, 22 přečtených knih… ale o čísla nejde. Co si budu z roku 2018 pamatovat?
3x z hor
Každé chvíle v přírodě si vážím. Ať už je to při každodenní obědové pracovní pauze na brněnských trailech v Kamence, nebo v Chamonix… Pokud bych měl vybrat tři vzpomínky, vyberu:
- jedno srpnové odpoledne v Rottenmannských Alpách, kdy nás silný déšť donutil sestoupit z hřebene a předčasně rozbalit stany. Po pár hodinách horského zevlování jsme se i přes déšť s bráchou rozhodli alespoň si vyběhnout jeden z okolních vrcholů. Hory se nám odměnily – těsně pod vrcholem přestalo pršet a mlha se na pár vteřin rozestoupila, kouzelné…
- barvy jarní Madeiry, kam jsem vyrazil se Švirdou… madeirské svahy jsou zkrátka jiné. Prudké :)
- a jedno ráno s Anďou ve 2000 mnm v Andořře, kde jsme se probudili v ráji. Pamatuji si takové obyčejné věci, jak vaříme kávu, čtu si Béčko a přes horizont hor vychází první jarní paprsky. Málokdy je to lepší. Potom jsme dali pěkný půldenní trek, Aňda odpoledne veget u jezera a já na dvě hodinky běh na jeden z mnoha bezejmenných vrcholů v okolí…
3x ze závodů
Z hlediska závodů bylo v roce 2018 zásadní, že jsem se konečně po zranění k závodění vrátil. Už na jaře jsem se cítil dobře v přípravných bězích do vrchu, poté se mi podařilo běžet pár menších rychlých závodů a tréninků, a v dubnu po (nepodařeném) Ještěd Skyrace bylo jasné, že je kyčel ok a můžu závodit v horách. Vzhledem k práci a dalším srandám jsem si dal z hlediska delších závodů jen tři cíle, a dá se říct, že se to vyplatilo. V roce 2019 to udělám podobně :)
Wienerwald Ultratrail 55k: Největším překvapením pro mne bylo první (a co si budeme povídat, nejspíš poslední :)) vítězství na ITRA závodě. Wienerwald jsem běžel spíš kvůli nějakým těm ITRA bodům a rozhodně nepočítal s tím, že poběžím o vítězství. Vše se ale sešlo, relativně malá konkurence, skvělá forma, hlavní soupeři měli problémy… Vítězství kvůli konkurenci nepřeceňuju, ale za 55km/1900m+ za 4:44 jsem hodně rád.
Sellaronda Ultratrail: Sellarondu jsem měl jako hlavní závod sezóny, a i přes velkou krizi jsem se domů vracel spokojený. Je to nádherný závod vedoucí dokola kolem masivu Sellaronda, na kterém se mnou byli jako podpora i brácha s Anďou, což bylo super. Krom toho na Canazei máme svoje vzpomínky, tak se tam vždy rádi vracíme…
FKT Žďárské vrchy
FKT v srdci Ždárských vrchů sice nebyl závod, ale den kdy jsem si dal do těla a přeběhl celou Vysočinu, to vše za podpory obou bráchů. Fajn to byl.
3x z práce
Z hlediska práce to byl taky nabitý rok. Moc si vážím toho, jakým způsobem v Kentico pracujeme. Nikoho nepřekvapí, že v 11 jdu místo obědu běhat. Jasně, nikdy není vše dokonalé. Kentico Cloud je stále jednou nohou v plenkách a uvádět nový produkt na trh v IT není zadarmo. Není to tak, že bych si odpracoval svých 8h a na práci už nemyslel. Hodně mě ale baví, jak blízko mám v rámci mé role zároveň k vývoji, strategii a produktu, který je v Brně a k mezinárodnímu obchodu v UK/US pobočkách. Tak uvidíme, co mne čeká v roce 2019 :) Rok 2018 si budu pamatovat třeba tím, že jsme dotáhli obchod s britským Houses of Parliament. Taky byl hodně zajímavý podzimní Hypergrowth v Bostonu od Driftu, ti borci skutečně SaaS marketing umí.
3x knihy
Každý rok kladu sám sobě na srdce, abych co nejvíce četl. V roce 2018 jsem přečetl 22 knih, což je nejvíce za poslední roky. Vypíchl bych hlavně Atlasovu vzpouru, 1100 stran epické dílo Ayn Randové, na které jsem se chystal několik let. Etický egoismus, respektive racionální sledování vlastního zájmu versus socialismus a státní regulace. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četl. Mezi top 3 bych zařadil/doporučil dál taky On Tyranny od Snydera a pro sportovní nadšence potom Cesty a návraty od legendy Míry Šmída.
3x 2018 řečí sportovních statistik
Ne všechno je samozřejmě dokonalé, jak se z podobných blogů může zdát. I rok 2018 přinesl nepříjemné chvíle, kterými se člověk zrovna nechlubí. Ať už to bylo rozbité a vykradené auto ve Francii nebo problémy se zuby, které se se mnou táhnou od listopadu, kdy mi trhali osmičku a táhne se do dneška, zrovna před týdnem mi ze sedmičky tahali nervy. Na konci dne ale jde hlavně o to, jak člověk s každým dnem naloží a s kým má možnost to sdílet.
Ať už jsem výše uvedl cokoliv ze sportu, práce, hor, cestování… tak 2018 si budeme vždy pamatovat z jediného důvodu. 2019 here we go!
Na úplný závěr si půjčím citaci z výše zmíněné knížky Míry Šmída: “Život musí bejt hezkej a musí mít nějakej styl. Lidi by se měli obklopovat pěknejma věcma. Nemusí to být nic přepychovýho, ale něco co se jim líbí, mezi čím se cítí příjemně. A udělat něco stylově, to je dobrý. Stylem se musí prožít den, stylem se musí udělat zkouška ve škole, a ne ji nějak vykňučet… Stylem se musí i lízt.” (Supr dokument na Youtube zde)
Keep Moving 
Leave a Reply